Portugalsko
Po pobřeží na jih Z Lisabonu jsem nejdřív přeplul přívozem do Seixalu, po výběžku země pod Lisabonem jsem dojel do Setúbalu a odtud opět přívozem do místní Tróje a po 18 km dlouhé mořské kose až na pevnou zem. Odtud pak pořád na jih a kde to šlo, držel jsem se blízko pobřeží. V některých místech totiž mezi pobřežím a místem jen 2 km ve vnitrozemí byl až 10°C rozdíl – a příjemnější byla ta pobřežní teplota. Celá tahle část Portugalska působila spíš poklidným venkonvským dojmem, zejména pak ve srovnání s následujícím Costa del Sol ve Španělsku, obleženým davy turistů. Tady je Atlantik chladný (což tentokrát byla výhoda), vlny jsou silné (na plavání to není – pokud tedy hned z druhé strany pláže není klidná teplá laguna), z Německa nebo…
Číst dál
Lisabon

Lisabon

Loni se mi líbilo ve Francouzském středomoří. Tak co kdybych se letos podíval stejným směrem, ale ještě dál – na Pyrenejský poloostrov? No jo, jenže to už je přeci jen daleko, tak jak cestu stihnout v rámci dovolené? Letadlem? Co když mi kolo zničí už na letišti, až s ním hodí z letadla? A nebude tam na cyklovýlet nesnesitelné vedro? Jedu to zjistit. Nakonec transport kola proběhl relativně bez problémů, včetně rozborky a sborky na letišti v ukázkovém čase, ale zato horko překvapilo i místní. Ve vnitrozemí předpověď hlásí místy až krásných letních 46°C. I tady v Lisabonu u moře je dost přes 30°C. Takže hned ze začátku upravuji program: prohlédnu si město (kde se stín vždy najde), ale vynechávám kolovýlet na nejzápadnější cíp Cabo da Roca. V dalších dnech…
Číst dál
Azurové pobřeží
Provence-Alpes-Côte d’Azur Kolem pobřeží jsem dojel do Marseille. Velká část Marseille působí špinavým dojmem a jako město, kde by se na spoustě míst člověk bál i opřít to kolo. Laťku nastavilo už okolí při příjezdu, kde jsou běžně v roklích kromě ostatních odpadků shozená ohořelá auta a skůtry, asi kradené. Za vidění stojí okolí přístavu v centru. Dojem jsem si spravil na jihovýchod od Marseille, kde rozeklané útesy se subtropickým porostem a krásnými výhledy na moře v rezervaci Calanques vypadají přesně tak, jak by si člověk představoval romantické středomoří. Projel jsem i Toulon, kde ale z historického centra zbylo k vidění málo, zato je tam rozsáhlá námořní a ponorková základna. Krásné vyhlídky i centrum nabízí nenápadné městečko Bormes-les-Mimosas. V Saint-Tropez stále mají známou četnickou stanici (je v ní filmové muzeum),…
Číst dál
Francií na jih k moři
Grand Est & Burgundsko-Franche-Comté Z Lucemburska jsem zamířil přímo na jih. Mohl jsem tak využít cesty a cyklostezky vedoucí po břehu řek Mosely, le Coney, Vosgézského kanálu a dál kolem Saôny a pozorovat lodě německých a holandských turistů-důchodců, plavících se po kanálech v opačném směru. Tímhle směrem jsem se dostal až do Besançonu, s mohutnou pevností nad ohybem řeky Doubs. Tam jsem se rozhodoval, jestli dál jet přes cíp Švýcarska, nebo údolím řek na jihozápad. Nad Švýcarskou Jurou ukazovala předpověď týden deště, tak vyhrál jihozápad. Auvergne-Rhône-Alpes & Provence-Alpes-Côte d’Azur Tak jsem se přes kraj rybníků dostal na soutok Saôny a Rhôny, do Lyonu. V Lyonu je dole u řek jak středověká čtvrť, tak typické francouzské bulváry a na to celé je vyhlídka buď ze severní čtvrti Canuts, nebo z trosek…
Číst dál
Sever Francie a Lucembursko
Hauts de France & Grand Est Za hranicí Belgie přibylo otevřené krajiny, polí, pastvin a lesů. Krajina se zvlnila – ale kopce zatím zůstaly většinou nízké. Domky z cihel, typické na pobřeží, v zapadlých vesnicích čím dál víc nahrazovaly kamenné domky jak vystřižené z typických obrázků francouzského venkova. Krajinou se kroutí řeka Máza, momentálně na většině míst plná po okraj, a podél ní jsem pokračoval na jihovýchod, podél hranic s Belgií. Tím pádem postupně přibývalo i betonových pevnůstek v polích. Projel jsem i kolem mohutné pevnosti z prusko-francouzské války v Sedanu a pozůstatků další v Douaumontu na hřebeni nad Verdunem. Lucembursko Abych se vyhnul zaplaveným oblastem, přijel jsem do Lucemburku od jihu, přímo do hlavního města. Některé rozdíly oproti Francii byly vidět hned na hranici: dražší auta, pravděpodobně levnější benzín…
Číst dál
Belgie

Belgie

Do Belgie jsem se oficiálně kvůli nejnovější úpravě Covidových omezení z Nizozemska neměl dostat – ale vzhledem k tomu, že třeba v Putte vede hranice prostředkem náměstí, stačilo vmísit se mezi chodce, kteří zrovna šli přes hranici třeba pro nákup. Belgie se ukázala jako daleko méně načinčaná, než Holandsko. I v samotném Bruselu mají nazdobené a pozlacené jen centrální náměstí, naopak rozsáhlá jsou oprýskaná předměstí a průmyslové zóny. Místo větrných mlýnů jsem tak natrefil na Bruselském předměstí hned na dvě elektrárny. A třeba v Casteu na obří základnu a nejvyšší velení NATO, ale tu jsem se raději ani fotit nepokoušel. Výletům na kole nepomáhá ani to, že chybí holandské cyklostezky, celá severní půlka Belgie je téměř nepřerušená zástavba, zbývající malé kousky přírody jsou oplocené. A jih Belgie byl zrovna zaplavený.…
Číst dál
Nizozemsko

Nizozemsko

Letos jsem si říkal, že po více jak roce s Covidem, zakončeném symbolicky moravským tornádem, bylo rozruchu dost a bylo by tedy vhodné jako začátek dovolené vybrat nějaké místo obecně považované za nevzrušivé, až nudné. Třeba Belgii. K ní bych se přiblížil přes Německo nudně vlakem. Toto předsevzetí se pokazilo už na startu: den před odjezdem západ Německa, Belgii a Lucembursko zasáhly stoleté povodně.
Číst dál
Velká Deštná
Předpověď počasí na letní prodloužený víkend byla nejistá, s možností deště, ale přesto jsem vyrazil na tři dni přímo směr Velká Deštná. A vyplatilo se – až na opar na vyhlídce z Deštné počasí vyšlo ukázkově. Trasa: z Hradce Králové příjemnou, stromy stíněnou cyklostezkou kolem Labe, k přehradě Rozkoš, přes Náchod, Dobrošov a Olešnici, odtud pak přes hřeben Orlických hor se zastávkou na rozhledně na Velké Deštné, a pak dolů z hor směr Žamberk, kolem Orlice a Loučné do Pardubic, kolem Cidliny do Poděbrad a podle Labe zpět do Prahy.
Číst dál
Z Terstu

Z Terstu

Itálie Hned za Slovinsko-Italskou hranicí je vrch Tabor u Repenu, s kostelem a meteorologickou pozorovatelnou – odtud na jednu stranu vidím zpět k Alpám, ale na druhé straně už je vidět moře. Stačí sjet přes Opčinu dolů do Terstu. Jenže Terstské ulice, s hustou dopravou aut i skútrů, nejsou dokonce ani cestou dolů příliš přátelské k cyklistům – jediný příjezd shora do města je ulice, kde se podle semaforu střídá jednosměrnost nahoru/dolů, klesání má 24% a navíc je z toho důvodu ulice dlážděná cihlami… Místní jezdkyně na skútrech takový sklon na rozdíl ode mě zvládají bravurně. V Terstu si dávám den a půl na prohlídku města. Úzké uličky poskytují příjemný úkryt před horkem (stejně jako v jiných italských městech je vidět, že tu vědí, jak se na horko připravit –…
Číst dál
Do Terstu

Do Terstu

Kam na dovolenou v době pandemie, kdy se kterákoliv hranice může kdykoliv uzavřít? Správný český dovolenkář prý má mířit k Jadranu. Tak co takhle přes Alpy do Terstu? Je to celou cestu v Schengenu a navíc, kdyby něco, můžu tvrdit, že jsem nepřekročil hranice – tedy alespoň ty bývalé monarchie.
Číst dál