Aby bylo rozloučení s Ukrajinou stylové, nemohl jsem minout místo, které sever Ukrajiny proslavilo po celém světě - Černobyl.

Z Oděsy jsem se vydal kolem Bugu (jiný Bug než přes který jsem jel v Polsku, ale pramení blízko u sebe) přímo do jádra Ukrajiny. S tím jádrem doslova.

Na jihovýchodním cípu moldavské hranice se Dněstr rozlévá do široké zátoky, která tak odřezává jižní cíp Ukrajiny kolem Izmailu od zbytku země.

Moldávie se zprvu moc neliší od Rumunska – jazykem i krajinou. Směrem ke Kišiněvu ale začne přibývat vinic, ovocných sadů i ruštiny. Příjemný detail skýtající osvěžení pro cyklisty je, že v každé vesnici udržují tradiční studny s rumpálem – a evidentně je mnozí ještě každodenně používají. Zastavil jsem se v místní turistické oblasti, v údolí vesnic Trebujeni a Butuceni, které je jako zelená soutěska na dně hliněného zářezu do okolní roviny. Místní tu obdivují vykopávky a pozůstatky od dháckých, přes mongolské až po moldavské klášterní. Mě jako projíždějícího spíš zaujalo, že jsou to asi jediné vesnice, kde jsem viděl domky kvůli turistům pěkně opravené. Přímá cesta mě vedla přes Podněstří, poslední žijící kus sovětského svazu, reálně s vlastní armádou, měnou atd., přežívající díky ruským posádkám, s ekonomikou nejspíš zahrnující pašování…

Ukrajinou jsem se dostal neplánovaně daleko na východ, takže Rumunsko teď spíš jen škrtám. Karpatské kopce vystřídala zemědělská černozemě, jen mírně zvlněná. Trik je ale v tom, že cesty tu plánovali nikoliv údolími, jako u nás, ale zkrátka přímo rovně, přes ty vlny – takže šlapat se i tak musí. Zastavil jsem se v Suceavě, bývalém hlavním městě historické Moldávie, kde z té doby zůstala sídelní pevnost. Z mnoha místních klášterů jsem se podíval na ten v Probotě – stále obehnaný mohutnou zdí a stále obydlený setrami. Směrem k Moldavské hranici se objevují rozsáhlé pastviny, sem tam pole, kde člověk potká jen baču s kravami, koňmi a jejich ostré pastevecké psy. Praktický poznatek: když se taková krajina táhne 20 km do dáli, není dobrý nápad jen tak zkusit zkratku naslepo…

Z Ubľy jsem proklouzl přes hranici na Podkarpatskou Ukrajinu. A i těch pár kilometrů opravdu udělá rozdíl.