Maďarsko
Letošní dovolenou mám kratší, ale i tak se mi zachtělo vidět nějaké kopce a trochu i to moře. Tak jsem si naplánoval cestu do Chorvatska přes Bosnu. Abych to stihl, vlakem jsem se přiblížil na jih Maďarska, do městečka Baja. Odtud jsem se vydal na jih, pěkně po rovince kolem Dunaje a okolo Moháče. A už po dni cesty jsem překročil hranici EU do Srbska.
Srbsko
Srbskem jsem projel krátce, stále po levém břehu Dunaje. Místy jsem byl zároveň v Srbsku i v Chorvatsku – Chorvati uznávají hranici podle původního toku Dunaje, Srbové podle současného toku – a tak tu občas kus mokřadů a lesa nárokují obě země. Občas je tu naopak kus území nikoho (kde se jeden český politik neúspěšně pokusil založit si vlastní stát Liberland). Neomezeným vládcem území tu tak zůstávají hejna říčních ptáků.
Trochu jako připomínka loňské dovolené mě tu zastihl Cerberus (vlna veder), ale i vedro bylo přeci jen snesitelnější při průjezdu zdejšími lužními lesy a loukami s dostatkem stínu a kolem řeky.
Chorvatsko
U vesnice Erdut přejíždím na Chorvatský břeh a tak v rychlém sledu navštěvuji už třetí zemi.
Projíždím Vukovar, jehož čtyřměsíční obléhání se zvrhlo v nejtěžší boje Chorvatské války. Dodnes je to vidět na opuštěných domech nebo na rozstřílené vodárenské věži, tyčící se jako bolestivá připomínka nad okolní rovinou.
Bosna a Hercegovina
Přes hraniční řeku Sávu jsem se do Bosny dostal v městě Brčko. Že jsem přejel hranici jde poznat podle dvou věcí: v téměř každé vesničce je tu místo kostelíka mešita a kolem páté se z ní do daleka ozývá Alláhu akbar a místo roviny jsou najednou všude kopce (ti, co zpívali, že pro císaře pána vybojovali Hercegovinu jako lautr rovinu, se asi trochu spletli). Cesta tu je náročná: v každém údolí buď po jediné nepříjemné hlavní silnici, nebo po šotolinových cestičkách kroutících se přes hory.
Jeden den jsem se zdržel v Sarajevu a pak jsem se znovu přes kopce musel dostat do údolí Neretvy. Ta jako čistá modrozelená řeka teče romantickými kaňony tyčími se na obě strany a protéká i Mostarem, místním hlavním turistickým magnetem.
Za Mostarem už se kaňon hodně rozšiřuje, okolní kopce mizí, krajina se mění na suchou středomořskou a všude jsou najednou slyšet cikády. Pěkně po rovině kolem řeky jsem pokračoval až k moři, s velmi příjemnou zastávkou na přenocování už za Chorvatskou hranicí u Baćinských jezer.
Dál jsem pokračoval nejprve po pobřeží a pak směrem na sever k domovu: