Z Anglie domů
Francouzské pobřeží Z Doveru jsem se trajektem přepravil do Dunkerku. Ten mě nejprve přivítal svou nepřívětivou tváří – doky, rafinerie a velký migrantský tábor. Centrum města ale celkem spravilo dojem a po ochutnání francouzské namísto anglické kuchyně jsem pak pokračoval přes příjemnou pobřežní rekreační oblast a travnaté pobřežní duny, po rovině a s větrem v zádech, do Belgie. Belgie Belgií jsem projížděl pěkně po rovině, po vzorných cyklostezkách kolem odvodňovacích a plavebních kanálů, se zastávkou v krásně zachovalém historickém centru Brug. Můj cíl byl Brusel, odkud jsem se chtěl vlakem přes Německo vrátit domů. A protože v Bruselu jsem na cyklovýletě už byl, místo čurajícího chlapečka v centru jsem si tentokrát zašel prohlédnout ten Brusel – nevlídná obří sídla EU, bez jakékoliv architektonické návaznosti narvaná do díry vybourané v okolních…
Číst dál
Británií na jih
Edinburgh a jih Skotska V Edinburghu jsem měl chvíli na počasí štěstí a mohl si prohlédnout město za ideálního slunečného počasí. Bylo na co koukat, i když je město plné turistů, takže třeba lístky na hrad jsou vyprodané na dlouho dopředu. Z Edinburghu jsem pokračoval na jihovýchod po pobřežních cyklostezkách a ve městě Berwick přejel přes řeku Tweed ze Skotska znovu do Anglie. Severní Anglie Za Berwickem jsem projel přes pobřežní duny, stavil se na jen za odlivu přístupném Svatém Ostrově s mohutným hradem Lindisfarne, a odtud se stočil do vnitrozemí na jihozápad, přes kopečky a venkovskou krajinu Northumberlandu a překročil jsem Hadriánův val. Odtud pak postupně přes hrabství a jejich hlavní města Durham, s hradní plošinou nad řekou a York, s hradní pevností na vyvýšenině uprostřed města. Odtud pořád…
Číst dál
Británií na sever
Anglie Z Guernsey jsem trajektem přijel do přístavu Poole v jihozápadní Anglii. Hned při příjezdu mě uvítala anglicky šedá obloha, jízda vlevo a viktoriánská architektura. Z přístavu jsem vyrazil rovnou na sever. Dlouho ale trvalo najít otevřenou krajinu – pobřeží je hustě osídlené, pak navazuje pásmo satelitů, pak sice vesnická krajina, ale kolem úzké cesty v úvozu je vždy vysoký živý plot, takže často není ani vidět kolem. Až navečer jsem dorazil na odlehlý venkov, což tu znamená zvlněná krajina s ovčími pastvinami. Stále na sever jsem pokračoval do Bristolu a odtud přes široké ústí řeky Severn do Walesu. Wales Po jižním pobřeží Walesu jsem mířil na západ, nejprve přes Cardiff, pak přes kopce SV od Swansea. V nich jsem narazil skoro horskou krajinu (i když kopce mají jen pár…
Číst dál
Z Francie do Anglie
Příjezd do Francie Když se rozhlédnu po mapě, kde v Evropě jsem ještě nebyl, nabízí se celé souostroví Británie. Prý jsou tam krásná místa, ale cyklisti tam prý dost zmoknou. Vyrazil jsem to ověřit. A abych se vyhnul balení kola do letadla, rozhodl jsem se přiblížit nenápadně přes Francii. Nejdřív vlakem do Německého Offenburgu, na kole jen kousek přes hranici do Štrasburku, TGV do Paříže a dalším vlakem do Le Havru. Odtud pak už podél pobřeží, dokud nechytím nějakou loď. Normandie a Bretaň Když jsem vystoupil v Le Havru, uvítalo mě trochu ospalé, na Francii nezvykle poválečně funkcionalistické město, svěží vzduch a vůně moře – kontrast se středověkým hrázděným Štrasburkem a jeho horkou letní teplotou. Přejel jsem přes ústí Seiny a pak už po pobřeží stále na západ. Po celé…
Číst dál
Z Nice přes Alpy do Turína
Do letošního července se mi vešlo jen 14 dní volna, to není na dlouhý cyklovýlet.  Tak co někam do hor? Vzpomněl jsem si na krásný výhled na Alpy, když jsem před časem byl na vyhlídce nad Nice, a vyrazil tím směrem: z Nice po francouzské pěší trase GR5 na sever do Larche a odtud do Itálie, k prameni Pádu a na Turín.   Fotky jsou tentokrát jen nekvalitní ze starého mobilu, ne z foťáku. K nim pár postřehů:
Číst dál
Z Chorvatska
Přes Velebit V městečku Obrovac jsem se rozloučil se středomořím a začal stoupat od moře 1000 metrů prudce nahoru na Velebit. Nahoře jsem pak jako bledá tvář odvážně strávil noc na hlavním území Apačů – právě tady pod vrcholem Tulove Grede alias Nugget Tsilu vrcholí první díl Vinnetoua, kde zahynou a jsou pochováni Inčučuna i Nšo-či, o kousek dál pod vrchem Alanac pak ve třetím díle umírá sám Vinnetou. Jakmile se člověk přehoupne přes vrcholky Velebitu, je najednou v úplně jiné zemi – místo suchého středomoří, místy zasaženého minulými požáry, najednou zelená vrchovina, lesy, svěží louky, skoro jak někde ve Švýcarsku. Plitvická jezera Z Velebitu jsem přes místní vchovinu pokračoval dál na sever, abych se po vrcholcích hor (kde Apači bojovali) a kaňonu řeky Krka (kde Nšo-či toužebně čekala na…
Číst dál
Chorvatské pobřeží
Hvar Jen jsem se dostal na pobřeží, poznal jsem, že jsem v prázdninovém Chorvatsku – všude auta a autobusy s českou značkou. Přímo po pobřeží jsem jel od ústí Neretvy na severozápad jen do Drveniku, kde jsem trajektem přejel na ostrov Hvar, který jsem přejel podél. Mimo pobřežních městeček je Hvar klidný, na jediné hlavní silnici skoro žádná auta, rozhled z ostrova na obě strany, ideální na projížďku. Z místního hřebene, který vede prostředkem podélného ostrova, jsem měl krásný rozhled jak na sever na pobřeží a později ostrov Brač, tak na Korčulu a menší ostrůvky na jihu. „Působivá“ byla ale i sice krátká ale divoká bouřka, která mě na hřebeni večer zastihla. Turistické cíle jsou tu městečka, kam jezdí trajekty: Sućuraj, Stari Grad a hlavně samotné město Hvar. To vypadá…
Číst dál
Do Bosny

Do Bosny

Maďarsko Letošní dovolenou mám kratší, ale i tak se mi zachtělo vidět nějaké kopce a trochu i to moře. Tak jsem si naplánoval cestu do Chorvatska přes Bosnu. Abych to stihl, vlakem jsem se přiblížil na jih Maďarska, do městečka Baja. Odtud jsem se vydal na jih, pěkně po rovince kolem Dunaje a okolo Moháče. A už po dni cesty jsem překročil hranici EU do Srbska.   Srbsko Srbskem jsem projel krátce, stále po levém břehu Dunaje. Místy jsem byl zároveň v Srbsku i v Chorvatsku – Chorvati uznávají hranici podle původního toku Dunaje, Srbové podle současného toku – a tak tu občas kus mokřadů a lesa nárokují obě země. Občas je tu naopak kus území nikoho (kde se jeden český politik neúspěšně pokusil založit si vlastní stát Liberland). Neomezeným…
Číst dál
Jižní Francie
Z Pyrenejí k moři Na sjezdu z Pyrenejí do Francie bylo zajímavé pozorovat, jak výrazně se mění krajina: nejdřív horská, když hory zmizely, objevila se krajina s poli a lesy, kde jsem si říkal, jestli už nejsem v Čechách, ale po chvíli se znovu změnila na typickou jihofrancouzskou, prosluněnou, s vinicemi, hrady a typickou architekturou. Přes vinice jsem zamířil prohlédnout si Carcassonne, což spíš než hrad je opevněné středověké město. A za Carcassonne jsem se napojil na příjemnou cestu kolem obdivuhodného kánálu de Midi, spojujícího Atlantik a středomoří. Podle kanálu jsem dojel až k moři. S tím jsem se naposledy během téhle cesty rozloučil přenocováním na vršku s vyhlídkou kolem dokola, na moře i do vnitrozemí, a odtud zamířil do Montpellieru, poslední zastávky na cestě. Zpátky domů Můj plán byl…
Číst dál
Andora

Andora

Po příjezdu do Andory přes stále fungující celnici všechno vypadá postavené vertikálně. Hlavní město, samotná Andorra la Vella, je v místním hlavním údolí, z obou stran úzce sevřeném strmými horskými stěnami. Spousta benzínek na hranici a drahé značky v centru indikují výhodnější zdanění, než ve Španělsku. Jinak je tu vše připravené hlavně na zimní turistiku a lyžaře. Ale i v létě, když se člověk vydá kterýmkoliv směrem z hlavního města a tudíž do hor, je na co koukat. Jen je potřeba vylézt vysoko, protože Pyreneje tvoří souvislé hřebeny, prakticky bez sedel nebo průsmyků – takže pokud se člověk nedostane až nahoru, vidí vždy jen ten jeden úplně nebližší kopec. To, že tu nejsou průsmyky, ale taky znamená, že do celého státu vedou jen dvě cesty – jedna ze Španělska v…
Číst dál