Proč?

Jaké by to asi bylo, všeho nechat a jen tak si vyrazit někam na cesty? Zajímavých míst se kolem najde spousta, tak proč si neudělat přestávku a vidět víc, než jen světlo počítačové obrazovky?

V létě 2018 mi nějak došly dobré důvody, proč nevyrazit na déle než týden. A ještě jsem nestihl vymyslet důvody nové („cestování je pro ty mladší“). A tak už jsem čekal jen na jarní sluníčko a vyrazil na téměř čtyřměsíční cestu.

Jak?

V sedle (kola). Kolo je dost pomalé na to, aby člověk vnímal, kudy vlastně jede. A přitom dost rychlé na to, aby se člověk někam podíval. A když se vezme i stan, dá se kdykoliv vyrazit, kdykoliv a kdekoliv zastavit, není třeba nechat se honit žádným rozvrhem a plány… Cestování, při kterém chci něco vidět, a ne spěchat z A do B.

No a když člověk nestráví každou noc v pětihvězdičkovém hotelu, tak snad i ty finance chvíli vydrží.

Kam

Správný dobrodruh by měl neohroženě vyrazit do divokých krajin na samé hranici civilizace, kde potká jen medvědy a vlky. Řekl jsem si, že medvědy a vlky splním (vyrazil jsem přes Slovensko – tak jsem s nimi byl přinejmenším ve stejném okrese; počítá se to?) ale jinak jsem to s neohrožeností nechtěl přehánět. A proto jsem naplánoval trasu v rámci domácké Evropy.

Zároveň jsem chtěl vidět víc lesů, hor a jezer, než sídlišť, dálnic a betonových parkovišť. Proto jsem vyrazil směrem na východ a na sever. Na téhle stránce se chci pochlubit, kam jsem při cestě východní Evropou dojel a co jsem tam viděl.

Kam dál?

Jako bonus tu mám v deníčku pár dalších cest v sedle:

Portugalsko a Španělsko

Z Amsterodamu na Azurové pobřeží

Do Terstu a zpět

Kyrgyzstán

Východní Evropou

Itálií do Říma