Provence-Alpes-Côte d’Azur
Kolem pobřeží jsem dojel do Marseille. Velká část Marseille působí špinavým dojmem a jako město, kde by se na spoustě míst člověk bál i opřít to kolo. Laťku nastavilo už okolí při příjezdu, kde jsou běžně v roklích kromě ostatních odpadků shozená ohořelá auta a skůtry, asi kradené. Za vidění stojí okolí přístavu v centru.
Dojem jsem si spravil na jihovýchod od Marseille, kde rozeklané útesy se subtropickým porostem a krásnými výhledy na moře v rezervaci Calanques vypadají přesně tak, jak by si člověk představoval romantické středomoří.
Projel jsem i Toulon, kde ale z historického centra zbylo k vidění málo, zato je tam rozsáhlá námořní a ponorková základna. Krásné vyhlídky i centrum nabízí nenápadné městečko Bormes-les-Mimosas.
V Saint-Tropez stále mají známou četnickou stanici (je v ní filmové muzeum), ale jinak je město jedna velká tlačenice: lodí v přístavu (všech, kdo chtějí ukázat, že na to mají), obrovského množství aut jejich majitelů na jediné příjezdové silnici do přístavu i velkého množství turistů.
Z přelidněného pobřeží jsem proto utekl mimo hlavní trasy k jezeru L’Avellan a na vyhlídku Mont Vinaigre. A když teploty přelezly 30°C, celý další den jsem zůstal u jezera Saint-Cassein.
Od Cannes až po Nice už na pobřeží zuří masový turismus naplno, tak abych měl trochu odstup, vyjel jsem i na vrchol Mont Chauve d’Aspremont, kde jsem jen 10 km od centra měl jen pro sebe výhledy od Alp až k moři a nedotčenou přírodu, dokonce i se starým bačou s pastýřskými psi a kozami.
Nakonec jsem se dojel podívat ještě do Monaka, odtud zpátky do Nice a vlakem domů. Celkem jsem ujel 2 346 km přes 6 zemí a 5 ze 13 vnitroevropských regionů Francie.
Poslední fotka z návratu je z nejvýchodnějšího cípu Francie u Lauterbourgu na Rýně.
Bonne journée!