Kam na dovolenou v době pandemie, kdy se kterákoliv hranice může kdykoliv uzavřít? Správný český dovolenkář prý má mířit k Jadranu. Tak co takhle přes Alpy do Terstu? Je to celou cestu v Schengenu a navíc, kdyby něco, můžu tvrdit, že jsem nepřekročil hranice – tedy alespoň ty bývalé monarchie.
Rakousko
Ranním vlakem jsem dorazil do Rybníka, tam jsem se pokochal ranní projížďkou po Šumavské hranici a odtud pokračoval stále dolů až přes Horní Rakousy až k Dunaji a do Dolních Rakous. Odtud přes kopec do údolí řeky Enns (ve Štýrsku), podél které začalo první alpské stoupání, končící na částečně odtěžené hoře Erzberg.
Odtud jsem sjel do údolí řeky Mur, což je v širokém okolí jediný kus rovné plochy sevřený horami. Proto je také údolí využité ke všemu, co lze dělat jen na rovině – a tak jsem například měl v Zeltwegu oběd s výborným dezertem, ozvláštněný starty Eurofigterů nad hlavou.
U Teufenbachu jsem přejel přes kopec do údolí další řeky Olsy a až na pořádnou průtrž mračen mě čekal příjemný dlouhý sjezd kolem řeky až do Korutan. Tam jsem přespal u čistého potoka Loiblbachu tekoucího přímo z hřebene – což bylo předzvěstí, že ráno budu muset kolem toho samého potoka ostře vystoupat o kilometr výš. Do Slovinska jsem se tak dostal přes Loibltunnel.
Slovinsko
Od tunelu do Slovinska už mě čekalo jen příjemné klesání až k nádhernému jezeru Bled – na něm je i jediný pořádný ostrov, který Slovincům na rozdíl od Chorvatů zbyl. Pak ještě víceméně po rovině mezi pastvinami k dalšímu, Bohinjskému jezeru, a odtud mě čekalo opět stoupání přes hřeben. Až na hřebeni, v 1600 metrech, jsou dodnes podobně jako jinde ve Slovinských horách pevnosti z první světové – Rakousko s Itálií se tu válčily bez ohledu na nadmořskou výšku. Dolů jsem sjel kolem řeky Bača a pak pokračoval přímo k jihu.
Za posledním vyšším hřebenem už převládla středomořská atmosféra – vinice, cikády (a nikde žádní ptáci), horko, na rozdíl od neustále deštivých Alp nakonec nikde ani kapka vody (jižní hranice Slovinska je krasová a voda je jen v propadlištích pod zemí).
Pokračoval jsem směr Itálie, když mi došla SMS ze systému ministerstva zahraničí – Slovinsko zařadilo Čechy mezi rizikové, přejezd Slovinské hranice je možný jen pokud člověk přejede celý stát do 12 hodin (to na kole nezvládnu) nebo stráví 14 dní v karanténě (tolik dovolené nemám). Navíc jsou pro cizince uzavřené přechody až na pár vyjmenovaných – zpravidla ty dálniční. Tak je to jasné – do Itálie přejíždím po polní cestě křovím přes zelenou hranici, a hlavně musím doufat, že se stejně nepozorovaně dostanu zpátky do Slovinska…