Z Pyrenejí k moři
Na sjezdu z Pyrenejí do Francie bylo zajímavé pozorovat, jak výrazně se mění krajina: nejdřív horská, když hory zmizely, objevila se krajina s poli a lesy, kde jsem si říkal, jestli už nejsem v Čechách, ale po chvíli se znovu změnila na typickou jihofrancouzskou, prosluněnou, s vinicemi, hrady a typickou architekturou.
Přes vinice jsem zamířil prohlédnout si Carcassonne, což spíš než hrad je opevněné středověké město. A za Carcassonne jsem se napojil na příjemnou cestu kolem obdivuhodného kánálu de Midi, spojujícího Atlantik a středomoří.
Podle kanálu jsem dojel až k moři. S tím jsem se naposledy během téhle cesty rozloučil přenocováním na vršku s vyhlídkou kolem dokola, na moře i do vnitrozemí, a odtud zamířil do Montpellieru, poslední zastávky na cestě.
Zpátky domů
Můj plán byl jet z Montpellieru rychlovlakem do Štrasburku a odtud přes Německo domů. Jenže se ukázalo, že v celé Francii je v rychlovlacích jen pár míst pro kola a všechna směrem východ už byla vyprodaná. Tak jsem to musel vzít trochu komplikovaněji: třemi francouzkými osobáky do Ženevy, odtud rychlíkem k Bodamskému jezeru, přes jezero lodí do Německa a teprv odtud znovu vlakem domů.
Vracím se nabitý sluneční energií a 20°C mi teď připadá jako zima. Statistiky: celková ujetá trasa na kole: 2 108 km, žádné píchlé duše, ale jedna píchlá nafukovací matračka.