Po příjezdu do Andory přes stále fungující celnici všechno vypadá postavené vertikálně. Hlavní město, samotná Andorra la Vella, je v místním hlavním údolí, z obou stran úzce sevřeném strmými horskými stěnami. Spousta benzínek na hranici a drahé značky v centru indikují výhodnější zdanění, než ve Španělsku. Jinak je tu vše připravené hlavně na zimní turistiku a lyžaře. Ale i v létě, když se člověk vydá kterýmkoliv směrem z hlavního města a tudíž do hor, je na co koukat. Jen je potřeba vylézt vysoko, protože Pyreneje tvoří souvislé hřebeny, prakticky bez sedel nebo průsmyků – takže pokud se člověk nedostane až nahoru, vidí vždy jen ten jeden úplně nebližší kopec.
To, že tu nejsou průsmyky, ale taky znamená, že do celého státu vedou jen dvě cesty – jedna ze Španělska v 900 metrech a druhá do Francie, v 2 408 metrech, takže cyklisticky náročné.
O to prapodivněji pak působí, když pod vrcholem cesty do Francie, těsně na hranici, stále v 2 200 metrech, je celé městečko tvořené jen pár hotely a jinak desítkami supermarketů, které prodávají neuvěřitelný rozsah cigaret, alkoholu plus prací prášky ve francouzštině.