Z Pyrenejí k moři Na sjezdu z Pyrenejí do Francie bylo zajímavé pozorovat, jak výrazně se mění krajina: nejdřív horská, když hory zmizely, objevila se krajina s poli a lesy, kde jsem si říkal, jestli už nejsem v Čechách, ale po chvíli se znovu změnila na typickou jihofrancouzskou, prosluněnou, s vinicemi, hrady a typickou architekturou. Přes vinice jsem zamířil prohlédnout si Carcassonne, což spíš než hrad je opevněné středověké město. A za Carcassonne jsem se napojil na příjemnou cestu kolem obdivuhodného kánálu de Midi, spojujícího Atlantik a středomoří. Podle kanálu jsem dojel až k moři. S tím jsem se naposledy během téhle cesty rozloučil přenocováním na vršku s vyhlídkou kolem dokola, na moře i do vnitrozemí, a odtud zamířil do Montpellieru, poslední zastávky na cestě. Zpátky domů Můj plán byl…

Po příjezdu do Andory přes stále fungující celnici všechno vypadá postavené vertikálně. Hlavní město, samotná Andorra la Vella, je v místním hlavním údolí, z obou stran úzce sevřeném strmými horskými stěnami. Spousta benzínek na hranici a drahé značky v centru indikují výhodnější zdanění, než ve Španělsku. Jinak je tu vše připravené hlavně na zimní turistiku a lyžaře. Ale i v létě, když se člověk vydá kterýmkoliv směrem z hlavního města a tudíž do hor, je na co koukat. Jen je potřeba vylézt vysoko, protože Pyreneje tvoří souvislé hřebeny, prakticky bez sedel nebo průsmyků – takže pokud se člověk nedostane až nahoru, vidí vždy jen ten jeden úplně nebližší kopec. To, že tu nejsou průsmyky, ale taky znamená, že do celého státu vedou jen dvě cesty – jedna ze Španělska v…

Z Murcie do Valencie Od Almeríe cestou na severovýchod po pobřeží Murcie a Valencie místy až na pobřeží zasahují řídce osídlené pahorky, které se střídají s hustě obydlenými nížinami. První taková oblast je kolem Cabo de Gata, pak Sierra Cabrera, Calnegre atd. Relativně nízké, ale strmé pahorky, kde krajina vypadá jednou jak v horách a jindy jak z jiné země – jako polopoušť nebo suchá step někde v centrální Asii. Z Valencie do Katalánska Valencii jsem rychle projel a mířil směr Barcelona. Krajina se po cestě začala znatelně měnit: začalo se objevovat více zelené, poprvé jsem (s výjimkou hor kolem Granady) narazil na sladkou vodu v řece a nakonec přišla ještě jedna novinka: chytil mě první déšť za celou cestu – vzhledem k teplému počasí to bylo příjemné osvěžení. Ještě…