Jižní Itálie
- Sicílie
- 19.07.2026
Parky Aspromonte, Silla a Pollino Z Messiny jsem trajektem přejel do Villa San Giovanni a z horkého, slunečného suchého pobřeží začal hned stoupat přes mlžný opar do hor. Uprostřed špičky italské boty tu Apeniny pokrývá lesnatý park Aspromonte. Ale ještě než se tu člověk dostane do hor, projíždí přes místa, kde v 1000 metrech je najednou rovina, zelená krajina a pole jak ve střední Evropě – úplně jiná krajina, než v nížině u pobřeží. Dál pak stezka vede příjemným lesním chládkem, kolem potůčků a vodopádů, téměř rovně a přitom po hřebeni, prostředkem celé té špičky Itálie. V samotném parku je nádherný klid, pokud člověk zrovna nenarazí na malé motorkáře kteří si tu udělali trénink, nebo na zdánlivě nekončící průvod divokých prasat po ránu. Z hor jsem sjel na pobřeží Jónského…
Sicílie
- Sicílie
- 27.06.2026
Ze suchého jihu Trajektem z Malty jsem ráno dorazil do městečka Pozzallo a odtud se vydal do vnitrozemí. Krajina je tu suchá a rozpálená, kopcovitá, s hlubokými kaňony kolem řek, a se středověkými městečky nejčastěji na špičce kopce. Tak jsem projel Scicli, se jménem podle kmene, který pojmenoval i celou Sicílii, Modicu s hradem na kopci, do Ragusy. Ta má hned dvě části – staré město Ragusa Ibla s širokým rozhledem okolo a novější horní Ragusa, každá na svém kopci. Odtud pak přes venkovskou krajinu do Noto a po pobřeží do Syrakus, kde jsem si prohlédl krásné staré město na ostrově Ortigia. Ne moc pěknou průmyslovou krajinou jsem přejel ze Syrakus do Katánie. Katánie jen díky hradbám unikla zaplavení lávou z Etny, pak byla srovnána zemětřesením a znovu vystavěna barokně,…
Malta
- Sicílie
- 20.06.2026
Přílet Minulé léto jsem byl na deštivém severu Británie, tak letos zas někam za sluníčkem. Na severu Itálie jsem už byl, a tak tentokrát jsem vyrazil na jih, na Sicílii – a když už jsem byl poblíž, tak jako výchozí bod jsem si vybral Vallettu na Maltě. Rozhlédnutí po ostrově Letecky jsem dorazil o půlnoci do Valletty a ráno se nejprve rozhlédl po městě. V uzounkých historických uličkách starého města, sevřeného pevnými hradbami, se tu mísí: jízda vlevo nebo třeba telefonní budky jako z Anglie, katoličtí svatí na každém rohu a vliv Itálie, názvy ulic v maltštině a hustý provoz i v těch uzounkých uličkách působící jako v Arábii, a turisti s překvapivě vysokým podílem Poláků (to pak i na Sicílii a v jižní Itálii). A aby toho v ulicích…
Z Anglie domů
- Británie
- 27.07.2025
Francouzské pobřeží Z Doveru jsem se trajektem přepravil do Dunkerku. Ten mě nejprve přivítal svou nepřívětivou tváří – doky, rafinerie a velký migrantský tábor. Centrum města ale celkem spravilo dojem a po ochutnání francouzské namísto anglické kuchyně jsem pak pokračoval přes příjemnou pobřežní rekreační oblast a travnaté pobřežní duny, po rovině a s větrem v zádech, do Belgie. Belgie Belgií jsem projížděl pěkně po rovině, po vzorných cyklostezkách kolem odvodňovacích a plavebních kanálů, se zastávkou v krásně zachovalém historickém centru Brug. Můj cíl byl Brusel, odkud jsem se chtěl vlakem přes Německo vrátit domů. A protože v Bruselu jsem na cyklovýletě už byl, místo čurajícího chlapečka v centru jsem si tentokrát zašel prohlédnout ten Brusel – nevlídná obří sídla EU, bez jakékoliv architektonické návaznosti narvaná do díry vybourané v okolních…
Británií na jih
- Británie
- 21.07.2025
Edinburgh a jih Skotska V Edinburghu jsem měl chvíli na počasí štěstí a mohl si prohlédnout město za ideálního slunečného počasí. Bylo na co koukat, i když je město plné turistů, takže třeba lístky na hrad jsou vyprodané na dlouho dopředu. Z Edinburghu jsem pokračoval na jihovýchod po pobřežních cyklostezkách a ve městě Berwick přejel přes řeku Tweed ze Skotska znovu do Anglie. Severní Anglie Za Berwickem jsem projel přes pobřežní duny, stavil se na jen za odlivu přístupném Svatém Ostrově s mohutným hradem Lindisfarne, a odtud se stočil do vnitrozemí na jihozápad, přes kopečky a venkovskou krajinu Northumberlandu a překročil jsem Hadriánův val. Odtud pak postupně přes hrabství a jejich hlavní města Durham, s hradní plošinou nad řekou a York, s hradní pevností na vyvýšenině uprostřed města. Odtud pořád…
Británií na sever
- Británie
- 08.07.2025
Anglie Z Guernsey jsem trajektem přijel do přístavu Poole v jihozápadní Anglii. Hned při příjezdu mě uvítala anglicky šedá obloha, jízda vlevo a viktoriánská architektura. Z přístavu jsem vyrazil rovnou na sever. Dlouho ale trvalo najít otevřenou krajinu – pobřeží je hustě osídlené, pak navazuje pásmo satelitů, pak sice vesnická krajina, ale kolem úzké cesty v úvozu je vždy vysoký živý plot, takže často není ani vidět kolem. Až navečer jsem dorazil na odlehlý venkov, což tu znamená zvlněná krajina s ovčími pastvinami. Stále na sever jsem pokračoval do Bristolu a odtud přes široké ústí řeky Severn do Walesu. Wales Po jižním pobřeží Walesu jsem mířil na západ, nejprve přes Cardiff, pak přes kopce SV od Swansea. V nich jsem narazil skoro horskou krajinu (i když kopce mají jen pár…
Z Francie do Anglie
- Británie
- 20.06.2025
Příjezd do Francie Když se rozhlédnu po mapě, kde v Evropě jsem ještě nebyl, nabízí se celé souostroví Británie. Prý jsou tam krásná místa, ale cyklisti tam prý dost zmoknou. Vyrazil jsem to ověřit. A abych se vyhnul balení kola do letadla, rozhodl jsem se přiblížit nenápadně přes Francii. Nejdřív vlakem do Německého Offenburgu, na kole jen kousek přes hranici do Štrasburku, TGV do Paříže a dalším vlakem do Le Havru. Odtud pak už podél pobřeží, dokud nechytím nějakou loď. Normandie a Bretaň Když jsem vystoupil v Le Havru, uvítalo mě trochu ospalé, na Francii nezvykle poválečně funkcionalistické město, svěží vzduch a vůně moře – kontrast se středověkým hrázděným Štrasburkem a jeho horkou letní teplotou. Přejel jsem přes ústí Seiny a pak už po pobřeží stále na západ. Po celé…
Z Nice přes Alpy do Turína
- Další cesty
- 19.07.2024
Do letošního července se mi vešlo jen 14 dní volna, to není na dlouhý cyklovýlet. Tak co někam do hor? Vzpomněl jsem si na krásný výhled na Alpy, když jsem před časem byl na vyhlídce nad Nice, a vyrazil tím směrem: z Nice po francouzské pěší trase GR5 na sever do Larche a odtud do Itálie, k prameni Pádu a na Turín. Fotky jsou tentokrát jen nekvalitní ze starého mobilu, ne z foťáku. K nim pár postřehů:
Z Chorvatska
- Chorvatsko
- 06.08.2023
Přes Velebit V městečku Obrovac jsem se rozloučil se středomořím a začal stoupat od moře 1000 metrů prudce nahoru na Velebit. Nahoře jsem pak jako bledá tvář odvážně strávil noc na hlavním území Apačů – právě tady pod vrcholem Tulove Grede alias Nugget Tsilu vrcholí první díl Vinnetoua, kde zahynou a jsou pochováni Inčučuna i Nšo-či, o kousek dál pod vrchem Alanac pak ve třetím díle umírá sám Vinnetou. Jakmile se člověk přehoupne přes vrcholky Velebitu, je najednou v úplně jiné zemi – místo suchého středomoří, místy zasaženého minulými požáry, najednou zelená vrchovina, lesy, svěží louky, skoro jak někde ve Švýcarsku. Plitvická jezera Z Velebitu jsem přes místní vchovinu pokračoval dál na sever, abych se po vrcholcích hor (kde Apači bojovali) a kaňonu řeky Krka (kde Nšo-či toužebně čekala na…
Chorvatské pobřeží
- Chorvatsko
- 01.08.2023
Hvar Jen jsem se dostal na pobřeží, poznal jsem, že jsem v prázdninovém Chorvatsku – všude auta a autobusy s českou značkou. Přímo po pobřeží jsem jel od ústí Neretvy na severozápad jen do Drveniku, kde jsem trajektem přejel na ostrov Hvar, který jsem přejel podél. Mimo pobřežních městeček je Hvar klidný, na jediné hlavní silnici skoro žádná auta, rozhled z ostrova na obě strany, ideální na projížďku. Z místního hřebene, který vede prostředkem podélného ostrova, jsem měl krásný rozhled jak na sever na pobřeží a později ostrov Brač, tak na Korčulu a menší ostrůvky na jihu. „Působivá“ byla ale i sice krátká ale divoká bouřka, která mě na hřebeni večer zastihla. Turistické cíle jsou tu městečka, kam jezdí trajekty: Sućuraj, Stari Grad a hlavně samotné město Hvar. To vypadá…
