Český ráj
Prodloužený víkend kolem osmého května se udělalo to úplně nejlepší počasí, jaké může na cyklovyjížďku být – teplo, slunečno, ale ještě ne horko. Toho nešlo nevyužít, a tak jsem vyrazil na třídenní výlet k Labi za Poděbrady, rovinou kolem Cidliny přes Nový Bydžov a Jičín do skal Českého ráje a zpět přes listnaté háje u Mcel a kolem slepých ramen Labe v oblasti Káraného. Příroda se tenhle týden rozhodla, že se řádně předvede – a tak kromě běžných srnek, zajíců, káňat či ještěrek se večer ukázala i liška, poprvé jsem v přírodě viděl bobry, při koupání mě pokousali chrostíci – přesněji řečeno jejich larvy s domečky, známými čtenářům přírodovědné literatury o Ferdovi Mravencovi – a v Labských tůních kromě žab předvedla i užovka, že taky umí plavat. A nakonec i…
Číst dál
Praha pandemická
Epidemie koronaviru snadno a rychle utla cestování do neznámých míst. Nakonec se ale ukázalo, že ne tak docela – třeba takovéhle pohledy na tichou Prahu během pracovního dne, včetně například liduprázdného a uklizeného Karlova mostu, pro mě do teď patřily mezi neznámé.
Číst dál
Sázava

Sázava

Během krásně slunečných pandemických Velikonoc jsem si udělal malý dvoudenní výlet z Prahy proti toku Sázavy do oblasti Želivky a zpět.
Číst dál
Kyrgyzstán
Loni se mi osvědčila dovolená v sedle kola a v místech, kde lišky dávají dobrou noc. Tak i když letos jsem měl na cestu jen dva týdny, vydal jsem se do Kyrgyzstánu, který opět sliboval jak odlehlost, tak i cestování v sedlech. Navíc jsem tu našel krajinu, která svou rozmanitostí stojí za návštěvu – od rozpáleného údolí kolem Biškeku, kolem místního „moře“ Issyk-kul, přes náhorní stepní planiny s pasoucími se koňmi a dobytkem, zelená horská údolí až po zasněžené vrcholky místních sedmitisícovek. Samotné hlavní město příliš atrakcí nenabízí. Jen kousek od něj na jih se ale už zvedají hory – zde Ala Arča a cesta kolem říčky Ak Say do horolezeckého tábora Raceka pod horou Pik Učitěl. Na východ je pak 178 km dlouhé, půl kilometru hluboké, mírně slané bezodtokové…
Číst dál
Poohří

Poohří

Během hned dvou červencových víkendů po sobě mě zlákalo Poohří. Poprvé jsem vyrazil vlakem do průmyslových Lovosic a odtud pěšky přes zelené Oparenské údolí, zříceninu Oparno, kopec Lovoš s krásnými výhledy kolem dokola na další zříceninu Košťál opět s výhledy až za Ohři, Říp a Labe. Podruhé jsem vyrazil na kole z Roudnice nad Labem, příjemnou cyklostezkou kolem Ohře až k Nechranické přehradě s večerním koupáním, druhý den pak přes Rakovník zpět.
Číst dál
Třeboň

Třeboň

O Velikonocích předpověď slibovala neodolatelně překrásné počasí a nelhala – vítr žádný nebo v zádech, slunečno, teplo ale ne horko, bez mráčku. Toho nešlo nevyužít. Tak jsem se vydal obdivovat krásy jižních Čech – přes Písek, Týn, Temelín a Hlubokou do Třeboně, tam jsem se toulal kolem rybníků a ramen Lužnice a nakonec přes Choustník a Chýnov zpět.
Číst dál
Přes Alpy

Přes Alpy

Vrcholem výletu (v metrech nad mořem) se stal přejezd Splügenského průsmyku. Cestou k němu jsem se vyhnul Milánu a projel se údolím jezer: předkrm Lago di Garlati, hlavní chod Lago di Como a dezert Lago di Mezzola.
Číst dál
Znovu moře

Znovu moře

Z Pisy je to jen kousek k moři, tentokrát Tyrhénskému. Branou k moři je tu přístav Viareggio, kde kotví malé loďky i obří jachty, které tu mají i svůj servis.
Číst dál
Toskánsko

Toskánsko

V Římě jsem obrátil zpět na sever, kolem tří jezer v bývalých kráterech. Což se ukázalo jako velmi strategická volba při teplotách, které se odpoledne blížily čtyřicítce – pohyb na kole jsem pak nahradil plácáním se ve vodě.
Číst dál
Řím

Řím

Do centra jsem dorazil v okolí Roma Termini a první dojem byl po době strávené v přírodě a v malebných středověkých městečkách strašný: špína všeho druhu, hluk, vojáci v obrněncích se samopaly, po zemi spousta odpadků, podezřelá idividua všech ras, vč. např. starší dámy která si ošahávala svého černého favorita, zatímco on si přepočítával peníze a další si opodál připravoval dávku… Ale stačilo trochu poodejít po mramorových chodnících do centra a věčné město Řím se opravdu má čím chlubit.
Číst dál