Hranici jsem přejel na česko-sasko-bavorském trojmezí a odtud pokračoval do Aše. Takže jsem s menší oklikou úspěšně dotáhl prvorepublikovou spojnici od Jasiny do Aše. A cestou do Prahy jsem si ověřil, že v Čechách máme pro každého něco – například: horské pastviny v opuštěné krajině na Trojmezí, Aš, kde oprýskává zašlá sláva z cedulí nočních klubů a zastaváren, hrad v Ostrohu, krásně opravený díky tvrdohlavým dobrovolníkům z konce osmdesátých let, důchodcovské lázeňství ve Františkových Lázních, proti tomu luxusní lázeňství pro movité Rusy v Karlových Varech, stinnou pohodovou cyklostezku kolem Ohře, navzdory suchu plné kanoí, s historickým Loktem tyčícím se nad řekou, nebo venkovskou vrchovinu kolem vojenského prostoru Hradiště, stranou všeho ruchu, s padajícími Perseidami nad hlavou. A nakonec zpátky do Prahy. Moc pěkné to bylo, vidět kus Evropy. A i…

Pokračoval jsem na jih po velmi oddychových cyklostezkách kolem meandrů Odry, většinu cesty navíc v příjemném stínu, a odbočil až před Berlínem. Berlín v sobě nezapře metropoli všech spolkových úřadů, německých hipsterů a příchozích z Turecka, Polska a zbytku světa. Přesto se tu dá trávit čas v poklidu a i na cyklisty jsou tu dobře připraveni. Pak jsem se podíval do sídla německých císařů – Postupimi – města ze všech stran obehnaného parky, řekou a kanály. Co zdejším palácům chybí oproti Versailles na výstavnosti, to císaři zřejmě doháněli množstvím – zámečků a pavilonů je po celém okolí rozeseto spousta. Pod Lutherovým Wittenbergem jsem přejel Labe (to už je skoro doma, ne?) a protože kolem Labe v Drážďanech už jsem na kole byl, vzal jsem to tentokrát přes Lipsko a z…

Pořád rovně po pobřeží, přes ostrovy Usedom a Wolin sevřené mezi mořem na severu a lagunami při ústí Odry na jihu, jsem se dostal do Svinoústí. Ani tady nemají mosty, ale městský přívoz tu vozí zdarma. Tam jsem to stočil na jih po polsko-německé hranici na Odře, takže jsem dojel do hluboko na Odře zasutého přístavního města Štětína. Polskem jsem projel jen krátce, přímo na Oderskou cyklostezku zpátky na německé straně řeky. A taky jsem tu konečně nakoupil zásoby za příjemné ceny.

Poté, co jsem se namlsal v bohatém Dánsku, působil Rostock skutečně východoněmecky: průmyslový přístav, infrastruktura víc pro auta než lidi, paneláková sídliště.