Od Norské pohraniční pevnosti Fredriksten jsem jel kolem dlouhých jezer Bullaresjön až k další pevnosti, Bohus, kterou ukořistili Švédi a poté strážila hranici ze švédské strany. Mimochodem, co se týče jezer, v zásadě od Běloruska až sem do Švédska jsem mohl prakticky každý den zastavit u jezera nebo alespoň řeky a koupat se v průzračné vodě. Švédsko je poslední takový bod před Dánskem, kde už jsou jen rybníky kachňáky a brčálníky, jako u nás.
A pak dál do Göteborgu, kde jsem si mimo jiné s dalšími návštěvníky – malými dětmi – prolezl lodičky v místním námořním muzeu.
Směrem na jih od Norska se zvolna objevují se vymoženosti jako čerstvé pečivo, postupně klesají ceny (bohužel ale daleko pomaleji, než by se mi líbilo), a naopak mi tu rychle rostly teploty. Nakonec jsem jel kolem pobřeží skutečně letním počasím. Dojel jsem až do Helsingborgu, z kterého už je vidět na druhou stranu průlivu do dánského Helsingoru. Aby se zbavili konkurence své vlastní pevnosti, zbořili Dánové pevnosti na švédské straně, ale zůstala tu alespoň jedna věž, z které je přes průliv krásný výhled.
Rušný průliv jsem přejel opět přívozem. Zdarma mě tentokrát nesvezli, naopak mi na první pokus naúčtovali i zpáteční cestu. Pokud tu někdo potřebuje ukojit nějakou závislost, musí si cestu velmi dobře naplánovat – plavba netrvá o mnoho déle než deset minut a z toho kouřit se smí jen ve švédských vodách a pít jen v dánských…
