Hranici jsem přejel na česko-sasko-bavorském trojmezí a odtud pokračoval do Aše. Takže jsem s menší oklikou úspěšně dotáhl prvorepublikovou spojnici od Jasiny do Aše.
A cestou do Prahy jsem si ověřil, že v Čechách máme pro každého něco – například:
- horské pastviny v opuštěné krajině na Trojmezí,
- Aš, kde oprýskává zašlá sláva z cedulí nočních klubů a zastaváren,
- hrad v Ostrohu, krásně opravený díky tvrdohlavým dobrovolníkům z konce osmdesátých let,
- důchodcovské lázeňství ve Františkových Lázních,
- proti tomu luxusní lázeňství pro movité Rusy v Karlových Varech,
- stinnou pohodovou cyklostezku kolem Ohře, navzdory suchu plné kanoí, s historickým Loktem tyčícím se nad řekou,
- nebo venkovskou vrchovinu kolem vojenského prostoru Hradiště, stranou všeho ruchu, s padajícími Perseidami nad hlavou.
A nakonec zpátky do Prahy. Moc pěkné to bylo, vidět kus Evropy. A i když se na jednu stranu těším na všechny doma, i na pohodlí vlastní postele, zároveň je mi líto, že to nějak rychle uteklo a cesta končí.