Přes Velebit
V městečku Obrovac jsem se rozloučil se středomořím a začal stoupat od moře 1000 metrů prudce nahoru na Velebit. Nahoře jsem pak jako bledá tvář odvážně strávil noc na hlavním území Apačů – právě tady pod vrcholem Tulove Grede alias Nugget Tsilu vrcholí první díl Vinnetoua, kde zahynou a jsou pochováni Inčučuna i Nšo-či, o kousek dál pod vrchem Alanac pak ve třetím díle umírá sám Vinnetou.
Jakmile se člověk přehoupne přes vrcholky Velebitu, je najednou v úplně jiné zemi – místo suchého středomoří, místy zasaženého minulými požáry, najednou zelená vrchovina, lesy, svěží louky, skoro jak někde ve Švýcarsku.
Plitvická jezera
Z Velebitu jsem přes místní vchovinu pokračoval dál na sever, abych se po vrcholcích hor (kde Apači bojovali) a kaňonu řeky Krka (kde Nšo-či toužebně čekala na Oldu) podíval taky na Plitvická jezera (kde Apači odpočívali).
A i když turistů tady byla spousta a vstup není levný, Plitvická jezera a vodopády za vidění rozhodně stojí. A nejen, že ohromující je zdejší příroda, ale i veškeré vybavení (budovy, chodníky, doprava) je tu dělané vkusně a nenápadně tak, že krásu místa neruší, všude je čisto a vše vypadá, jako by sem odjakživa patřilo.
Sever Chorvatska
Od Plitvic jsem pokračoval dál kolem z nich vytékající řeky Korany na sever, přes relativně řídce obydlený venkov, přes Karlovac, přes vůbec neobydlené rovinaté lesy a mokřady plné volavek kolem rybníků Crna Mlaka, už podruhé přes řeku Sávu (tentokrát přívozem), kolem Záhřebu a k hraničním řekám Dráva a Mura na trojmezí Chorvatska, Slovinska a Maďarska.
Maďarsko
Na Maďarské straně hranice už mě čekala prakticky jen příjemná rovina, po které jsem dojel k Maďarskému moři – Balatonu. Přestože voda už touhle dobou nebyla čistotou ideální na koupání, je Balaton pořád turistický magnet – pro místní, pro Čechy, Slováky, Němce a dokonce třeba i Francouze.
A podobná krajina s jezery a jezírky, velkými plochami rákosí a mokřadů a spoustou volavek, čápů, kachen a dalších ptáků je i dál na severu, na Maďarském cípu Neziderského jezera.
Rakousko, Slovensko a domů
Kolem Neziderského jezera už to bylo kousek do Bratislavy, po zastávce na Děvínském hradě jsem pokračoval cyklostezkou kolem Moravy a Dyje až do Čech.
Poslední dva dni jsem si ještě prohlédl Valtice a pak už se z Břeclavi rychlíkem vrátil ze slunného letního výletu do deštivé Prahy.
