Do Belgie jsem se oficiálně kvůli nejnovější úpravě Covidových omezení z Nizozemska neměl dostat – ale vzhledem k tomu, že třeba v Putte vede hranice prostředkem náměstí, stačilo vmísit se mezi chodce, kteří zrovna šli přes hranici třeba pro nákup.
Belgie se ukázala jako daleko méně načinčaná, než Holandsko. I v samotném Bruselu mají nazdobené a pozlacené jen centrální náměstí, naopak rozsáhlá jsou oprýskaná předměstí a průmyslové zóny. Místo větrných mlýnů jsem tak natrefil na Bruselském předměstí hned na dvě elektrárny. A třeba v Casteu na obří základnu a nejvyšší velení NATO, ale tu jsem se raději ani fotit nepokoušel.
Výletům na kole nepomáhá ani to, že chybí holandské cyklostezky, celá severní půlka Belgie je téměř nepřerušená zástavba, zbývající malé kousky přírody jsou oplocené. A jih Belgie byl zrovna zaplavený. V celé Belgii je jen asi 10 míst, kde se dá volně kempovat v přírodě – tak jsem využil jedno z nich a na další noc už jsem si pospíšil za hranici do Francie.