Loni se mi osvědčila dovolená v sedle kola a v místech, kde lišky dávají dobrou noc. Tak i když letos jsem měl na cestu jen dva týdny, vydal jsem se do Kyrgyzstánu, který opět sliboval jak odlehlost, tak i cestování v sedlech. Navíc jsem tu našel krajinu, která svou rozmanitostí stojí za návštěvu – od rozpáleného údolí kolem Biškeku, kolem místního „moře“ Issyk-kul, přes náhorní stepní planiny s pasoucími se koňmi a dobytkem, zelená horská údolí až po zasněžené vrcholky místních sedmitisícovek.
Samotné hlavní město příliš atrakcí nenabízí.
Jen kousek od něj na jih se ale už zvedají hory – zde Ala Arča a cesta kolem říčky Ak Say do horolezeckého tábora Raceka pod horou Pik Učitěl.
Na východ je pak 178 km dlouhé, půl kilometru hluboké, mírně slané bezodtokové jezero Isyk-kul.
A za ním pak hory a horská údolí. V zeleném údolí Džety Öguz, obklopeném horami, jsem mj. poprvé spal v jurtě. Také jsem poprvé viděl místní sport – kokboru – který se tu hraje na koních a místo míče se používá mrtvá koza.
Přímo na jih od města Karakol je další horské údolí, z kterého se zvedá cesta k horskému jezeru Ala-kul ve výšce 3500 m.
Na závěr, po cestě zpět kolem jezera Isyk-kul přišlo na řadu ono cestování v sedle – dvoudenní jízda na koních v okolí Kočkoru k jezeru Son-kul.
Жакшы калыңыз!