Příjezd z Ruska
Přejezd hranice opět znamená kontrast. Až k hraničnímu přechodu je dotažená cyklostezka, po které jezdí dědové na kolečkových běžkách, vesnice jsou najednou upravené, zanedbané průmyslové areály zmizely, po silnici jezdí hybridní Toyoty. A když jsem si hned první noc vyhlédl pěkné místečko k táboření, místo zakázů a odpadků jsem tam narazil na chatičku volně přístupnou turistům – oproti Rusku příjemná změna.
Pro úplnost: jadernou elektrárnu mi tu do cesty taky postavili, ale na ostrově 10 km stranou hlavní silnice, takže tu jsem v Loviise bezpečně minul.
Helsinky
I tady je dojem jiný hned od začátku: město není neprostupně obklíčené autostrádami a až do centra se dá dojet po cyklostezkách a vedlejšími ulicemi kolem moře. Město vlastně nemá moc vysloveně historických památek, ale budí dojem, že o to příjemněji se v něm žije v přítomnosti – tedy alespoň teď v létě, kdy tu není tma…
Mezi turistická lákadla patří souostroví s pevností Suomenlinna chránící vjezd do městského přístavu. Kromě turistů jsou v pevnosti stálí obyvatelé a také přechodní – přímo na nejhezčím místě turistických ostrůvku v těch nejhezčích domcích tu mají fešácký kriminál, odkud si mohou vězni kdykoliv chodit do města. Vědět to dřív, tak jsem se nechal zatknout i ve Finsku a mohl jsem ušetřit za ubytování.
Tampere
Z Helsinek směrem na sever k Tampere postupně začíná být pravda úsloví, že Finsko je zemí tisíce jezer. Samotné Tampere leží mezi dvěma většími – Näsijärvi a Pyhäjärvi – a přepad mezi nimi poháněl začátek zdejší průmyslové revoluce. Dnes je Tampere druhé největší ve Finsku a spíš než průmysl tu frčí telekomunikace (městečko Nokia je co by kamenem dohodil). Jinak o Tampere v menším platí to, co o Helsinkách – celé město teď v létě působí dojmem, že se tu musí příjemně žít.
