Pogran-zóna
Při přejezdu hranice jsem opět zažil pěkný kontrast. Na estonské straně všechno načinčané, město i pevnost se vysloveně těší na turisty, v hraniční řece se koupou děti, sluníčko svítí. Na ruské straně mostu ostnaté dráty a parkoviště kamionů, k ruskému hradu se dá dostat jen velkou oklikou kolem toho všeho, zataženo. U řeky plot a nesmí se tam ani fotit.
Aby byla atmosféra dokonalá, hned první den se mi podařilo vjet do nijak viditelně neoznačené pohraniční zóny a neplánovaně narazit na Leningradskou jadernou elektrárnu (už zase na tomhle jaderném výletě; mimochodem tady stále žhnou hned čtyři reaktory černobylského typu), takže se se mnou chtěli postupně seznamovat ostraha, milice a pohraničníci.
Petrodvorec
Další den jsem dojel do Petěrhofu a zlepšoval si dojem z Ruska v překrásných zahradách paláce. I tady je ale jasná čára: uprostřed jsou placené zahrady pro turisty, kam každých pár minut doveze rychlý člun další dávku Číňanů z centra Petrohradu – tady se vše blýská. Parky a budovy z carské doby se ale dosahují přes plot o mnoho dál do města – a tady už většina budov tak nablýskaných není. A kolem města už jsou jen špinavé, ostnatým drátem obehnané průmyslové a vojenské areály.
