Okolí řeky Pripjať
První postřehy z Běloruska:
- Lepší cesty než na Ukrajině, zdvořilejší celníci, upravenější města i vesnice, na veřejných místech odpadkové koše
- Lepší infrastrukturu si možná všichni nepřímo zaplatili úsporami, které jim sežrala inflace – nejdřív škrtli jednu nulu při přechodu od sovětského rublu, pak 3 nuly v roce 2000 a další 4 nuly v 2016. Nynější rubl má hodnotu 10 Kč, ale mince je to malá, možná v očekávání další inflace.
- Vesnic je tu ještě méně a dál od sebe
- Místo bílo-modrých chalup jsou tu roubené s modrými rámy oken
- Už na Ukrajině byli čápi, ale tady se to začíná blížit Polskému standardu, kde každá ves musí mít alespoň jedno čapí hnízdo na elektrickém vedení
- V městečkách se nedá zabloudit: hlavní ulice je Lenina a pozná se podle sochy Lenina. Další ulice podle stejného vzoru: Komunistická, Sovětská, Komsomolská, Karla Marxe, Dzeržinského apod. Zároveň na hlavní ulici nechybí nový kostel.
Potěšila mě tu i cena vodní dopravy. Do Běloruska jsem přijel okolím řeky Pripjať a potřeboval jsem se dostat přes řeku přívozem. Až u přívozu jsem si uvědomil, že nemám ani rubl – první bankomat byl až na druhé straně řeky, nejbližší jiná cesta by byla 150 km okolo a na to jsem zas neměl dost jídla a pití. Naštěstí se ukázalo, že se tu vozí zadarmo. A později jsem navíc zjistil, že i to jídlo bych bez peněz sehnal – i vesnické krámy tu umí placení kartou.
Střed Běloruska
O území Běloruska se přetahovala katolická polská šlechta, ortodoxní ruští kozáci a carové a muslimští mongolové a pak turci. Poláci si území jistili hrady, později přestavěnými na zámky – po všech dalších válkách zůstaly zachovalé ty v Něsviži a v Miru.
Tak jako na Ukrajině, i v Bělorusku jsem zdolal nejvyšší vrchol země, Dzeržinskou horu, smyl horolezecký pot na koupališti a skončil v Minsku.
Minsk
Tak jako Kyjev nebo Kišiněv, i Minsk je ze všech stran neprostupně obklíčen několikaproudými autostrádami. Jenže tady mají před městem dost široké krajnice a jakmile se překročí hranice města, objeví se cyklostezky vedle chodníků, které vedou napříč celým městem – takže přijet do města na kole bylo překvapivě snadné. Rozdíl je hned vidět i v počtech místních cyklistů.
Jako zbytek Běloruska i Minsk všude působí upraveně. Zachovalé historické centrum je sice malé, ale příjemně se prochází sítí zklidněných postranních uliček a průchodů. Od centra se pak větví mohutné prospekty s věžáky okolo. Opět nechybí udržované sovětské památníky hned vedle kostelů a McDonaldů. Ve městě je také překvapivě velké množství muzejí, od těch očekávatelných, jako muzeum velké vlastenecké války, až po originální, jako muzeum kočky, nebo muzeum prvního kongresu ruské sociální demokracie.
Naroč
Severně od Minsku leží přírodní park s několika jezery, jehož středem je jezero Naroč, s křišťálově čistou vodou a spoustou volavek.
