Ukrajinou jsem se dostal neplánovaně daleko na východ, takže Rumunsko teď spíš jen škrtám.
Karpatské kopce vystřídala zemědělská černozemě, jen mírně zvlněná. Trik je ale v tom, že cesty tu plánovali nikoliv údolími, jako u nás, ale zkrátka přímo rovně, přes ty vlny – takže šlapat se i tak musí. Zastavil jsem se v Suceavě, bývalém hlavním městě historické Moldávie, kde z té doby zůstala sídelní pevnost.
Z mnoha místních klášterů jsem se podíval na ten v Probotě – stále obehnaný mohutnou zdí a stále obydlený setrami.
Směrem k Moldavské hranici se objevují rozsáhlé pastviny, sem tam pole, kde člověk potká jen baču s kravami, koňmi a jejich ostré pastevecké psy. Praktický poznatek: když se taková krajina táhne 20 km do dáli, není dobrý nápad jen tak zkusit zkratku naslepo přes pole…
Drum bun!