Tak jsem si po vzoru šneků za záda sbalil malou domácnost, v práci řekl ať mě pár dní nečekají, naposledy se rozhlédl po Smíchovu, po Praze a vyrazil. Zatím dobrý…
Přes Moravu k Slovenským hranicím už jsem na kole jel, tak jsem si tentokrát dopravu na Slovensko trochu urychlil a vzal jsem to nočním vlakem až do Humenného.
České dráhy nasadily nějakou smrtící klimatizaci, takže jsem vystoupil s oteklýma očima a rýmou. Ale snad to brzo vyléčím, protože počasí na Slovensku je opravdu ukázkové, sluníčko, teplo, ale ne horko – přesně pro takovýhle výlet.
V Humenném jsem čekal šedé panelákové město – ale překvapili mě, město je sice panelákové, ale s pečlivě upraveným centrem, zklidněným od dopravy, s cyklostezkami… Možná jednou takové inovace dorazí i do Prahy.
Z Humenného jsem vyrazil kolem Vihorlatu na Poloniny. Kolem přehrady Starina jsem proklouzl do uzavřeného údolí mezi severním a jižním hřebenem NP Poloniny. Místní tu hutorí volakou odrůdou východňarštiny, půlka nápisů už je Rusínsky, ze všech stran se okolo zvedají listnaté vrchy Polonin a odtud ven už žádné cesty nevedou. K tomu to krásné počasí – ideální místo na poklidnou projížďku kolem říčky Uličky i na trochu rozhlížení z hraničního kopce směrem na polské Bieszczady a na ukrajinské pokračování Polonin. Příjemně místní jsou i ceny – do 4 eur oběd s hlavním chodem, mísou opravdu vydatné polévky, pečivem a s pitím.
A odtud přes Ubľu na Ukrajinu.