Do centra jsem dorazil v okolí Roma Termini a první dojem byl po době
strávené v přírodě a v malebných středověkých městečkách strašný: špína všeho druhu,
hluk, vojáci v obrněncích se samopaly, po zemi spousta odpadků, podezřelá idividua všech ras, vč. např. starší dámy která si ošahávala svého černého favorita, zatímco on si přepočítával peníze a další si opodál připravoval dávku…
Ale stačilo trochu poodejít po mramorových chodnících do centra a věčné město Řím se opravdu má čím chlubit. Vlastně není kam se podívat, aby člověku neclonila výhled nějaká ta světově známá památka, když ne tisíciletá, tak alespoň staletá. Protože jsem si na Řím nechal jeden a půl dne, zařadil jsem se do proudu turistů a prošel jen ta nejznámější místa v centru a koukal a koukal.
Oproti Benátkám mi navíc počet turistů na metr přišel snesitelný, našlapáno je jen u „hitovek“ jako fontána di Trevi. Jako místo zcela bez (neitalských) turistů mohu naopak doporučit kopeček Monte Mario, kde jsem si dal oběd s jedinečným (v jinak celkem rovinatém Římě) výhledem na celé město.
