Ještě nikdy jsem pořádně nebyl v Brně (když nepočítám pracovně). Je v Brně nuda? Vydal jsem se to ověřit – a při té příležitosti se podívat i kolem Moravy.
Z Prahy jsem první den vyrazil přes Kutnou Horu a kolem Seče na Vysočinu a skončil před vsí Kadovem. Jen těsně jsem minul Devět skal a prošvihl tak vrchol Vysočiny (to jsem z mapy zjistil až druhý den). Druhý den přes mohutně gotický Pernštejn a kolem „Prýglu“ do Brna: centrum určitě stojí za vidění, ale přitom jeho rozloha dovoluje, aby si ho člověk i se Špilberkem prohlédl za odpoledne.
A nebo potom od večeře z hospodské zahrádky během letního večera.
Dál pak přes bojiště u Slavkova, Uherské Hradiště a přes vesničky s roubenkami v Bílých Karpatech k Radhošti. Na ten sice vede slušná cesta jen z jedné strany, ale přeci se nebudu vracet? Tak jsem Rožnova vyrazil po lesní cestě co nejblíž vrcholu to šlo, pak jsem se lesním houštím přesunul na sousední červenou turistickou (rozhodně ne cyklistickou) stezku – s naloženým kolem téměř sportovní výkon. Od Radegasta po asfaltce dolů už to šlo snadno.
Přes Štramberk k Opavě, odtud jsem cestu do Krnova vzal přes prvorepublikovou linii bunkrů, kolem čokoládovny a po Polském břehu řeky Opavy. Většina Pražáků by sice řekla, že už výlet do Brna byla cesta do ciziny, ale tam bych nepořídil fotku u hraničního patníku.
Vrcholem výletu (měřeno nadmořskou výškou) se stal Praděd. Ten je, když se započítá i televizní věž s rozhlednou, vyšší než Sněžka. Ověřeno: vrchol Sněžky byl díky pěknému počasí v dálce vidět. Odtud jsem se rozhlédl a a nabral přímý směr: přes Velké Losiny a Pardubice (s prohlídkou zámku) na Prahu.
