V San Mauro a Mare jsem odrazil od moře a brzy jsem po dlouhé době narazil na kopec – a na něm hrad v Santarcangelo di Romagna. Za ním pak začala kopcovitá krajina, kterou jsem si zamiloval. Krásná krajina, na každém kopci vesnice nebo městečko jak z filmových kulis, úzké uličky, kamenné domy, mramor, hradby kolem dokola.
Jediný háček: všechna ta malebná městečka a vesnice jsou tu vždy na kopci. Většina kopců je do 600 m, takže něco jako doma, ale zatímco doma vedou cesty vesměs údolím, tady vždycky přímo na kopec – do vesnice. A hlavně na okreskách tu mají rádi dopravní značky jako 20%, 24% stoupání – což cyklistu s naloženým kolem nepotěší.
Vydal jsem se k tomu nejzajímavějšímu na horizontu: k San Marinu. Nejprv ochutnávka: zastávka ve Verucchiu (menší městečko na menší skále).
A pak už samotné San Marino, s kamenným středověkým centrem tyčícím se 600 m nad okolím. No a ta panoramata…
No a o taková zajímavá místa tady člověk přímo zakopává. O kousek dál Urbino – neuvěřitelně zachované středověké městečko, když jsem dorazil, měli navíc zrovna místní středověké slavnosti. A opravdu všude, pár fotek přidávám z náhodné vesnice Valfabricca.
A nebo Perugia.
A nebo Assisi.
A nebo jen o jeden olivový háj dál zmenšenina Assisi, s méně turisty a fráterníky: malé městečko Spello, kde se v každé uličce chce člověk zastavit a jen se kochat.