Přes hraniční přechod a následně přejezdem přes mezinárodní letiště jsem dorazil do Gibraltaru. Změnil se nejpoužívanější jazyk a k tomu i architektura, nebo třeba městské vybavení (telefonní budky, poštovní schránky a koše vzorně v britském stylu). Zdejší známá skála je opravdu strmá a tím pádem nabízí krásné výhledy přes moře do všech stran. V tomhle směru se mi povedlo už ubytování – s terasou s výhledem na celé město, dvě moře, tři země a dva kontinenty.
Samotná skála je pak přírodní park, kde je pro každého něco: daleké výhledy na všechny strany, pevnosti a podzemní bunkry stavěné za všech minulých válek od dob Arabů, přes války Angličanů se Španěly a naposledy z té druhé světové. Plus příroda, včetně zdejší turistické atrakce: kolonií makaků. S nimi jsem měl štěstí: abych využil ranní chládek, vyrazil jsem na skálu už brzy ráno a po té nejstrmější cestě, po které evidentně tolik turistů nechodí. Tím pádem jsem viděl i celé rodinky s mladými, zblízka a v klidu. Později dorazili turisté lanovkou a jejich strategie byla jiná: nejprve po zahlédnutí opičky začít křičet a skákat, nakonec se k makakovi nahrnout s celou rodinou kvůli fotce. Výsledek: během krátké chvíle jedna rodinka přišla o svačinu, když si makak mistrně rozepnul zip batohu a vybral obsah, dvě holky skončily poškrábané. Já jsem tak zábavný nebyl, tak jsem posloužil jen jako prolézačka.
