Hauts de France & Grand Est
Za hranicí Belgie přibylo otevřené krajiny, polí, pastvin a lesů. Krajina se zvlnila – ale kopce zatím zůstaly většinou nízké. Domky z cihel, typické na pobřeží, v zapadlých vesnicích čím dál víc nahrazovaly kamenné domky jak vystřižené z typických obrázků francouzského venkova. Krajinou se kroutí řeka Máza, momentálně na většině míst plná po okraj, a podél ní jsem pokračoval na jihovýchod, podél hranic s Belgií.
Tím pádem postupně přibývalo i betonových pevnůstek v polích. Projel jsem i kolem mohutné pevnosti z prusko-francouzské války v Sedanu a pozůstatků další v Douaumontu na hřebeni nad Verdunem.
Lucembursko
Abych se vyhnul zaplaveným oblastem, přijel jsem do Lucemburku od jihu, přímo do hlavního města. Některé rozdíly oproti Francii byly vidět hned na hranici: dražší auta, pravděpodobně levnější benzín (hned na hranici bylo deset benzínek vedle sebe). Centrum města je postavené jako pevnost nad hlubokým zakrouceným kaňonem řeky Alzette a jejího přítoku Pétrusse. Dnes je v centru stále knížecí palác, a pak hlavně drahé butiky, cílené zřejmě z velké části na movité ruské turisty. Dole u řeky jsou dřívější chudší čtvrti, včetně uzavřené části Rham, kam se dříve odkládali sirotci a jiné nechtěné živly, dnes je to jeden velký důchoďák. Za řekou jsou pak moderní čtvrti, na protějším kopci pak Evropská čtvrť – rozsáhlá kancelářská čtvrť s úřady EU, kde teď v létě není ani živáčka a čtvrť tak působí jako město duchů.
