Meklenbursko
Poté, co jsem se namlsal v bohatém Dánsku, působil Rostock skutečně východoněmecky: průmyslový přístav, infrastruktura víc pro auta než lidi, paneláková sídliště.
Ale za městem jsem mohl pokračovat v započatém programu – jízda mezi mořem na jedné a lagunami a jezery na druhé straně, v horkém počasí ve velmi příjemném stínu nejprv pobřežních lesíků a pak národního parku Vorpommersche Boddenlandschaft. A nakonec po hrázi ve Stralsundu na Rujánu.
Rujána
Rujána je zajímavá přírodní oblast, s členitým pobřežím, kde se střídají otevřené moře, téměř uzavřené hluboko zařízlé poloslané laguny a sladká jezírka. Bohužel ztížilo se tu koupání, protože zrovna ty téměř uzavřené laguny takhle pozdě v horkém a suchém létě už začaly být příliš zelené. Co tu ale všude zůstalo jsou nánosy historie – ať už jsou to neolitické kamenné hrobky, slovanská jména všech obcí, ulice stále pojmenované po Marxovi a Thälmannovi, mys Arkona jako bývalé slovanské hradiště a svatyně, hned vedle majáky z předminulého století a vedle nich bunkry Wehrmachtu a pohraniční a velící bunkry lidové armády.
Nebo třeba nacistické rekreační středisko Prora – 4,5 kilometru dlouhý komplex obsluhovaný třemi vlakovými zastávkami, ještě nedávno ruina, ale teď jsou tu hotely, hostel prý největší v Německu a v největší části soukromé apartmány. Co ještě není zrekonstruované, zrovna se rekonstruuje. Takže již brzy se konečně splní Hitlerův a Speerův sen – desetitisíce Němců užívajících si na zdejší pláži Sílu skrze radost.
Mimochodem, na Rujáně po dlouhé době opět slyším češtinu – překvapivě ne polštinu, kterou bych tu čekal spíš.
Přední Pomořansko
Z Rujány jsem přívozem přejel na pevninu a cesta dál po pobřeží vedla přes hanzovní městečko Greifswald. Abych držel jaderné téma výletu, chtěl jsem se podívat na místní fúzní reaktor – unikátní stelarátor. Kdyby se jim ho podařilo vyladit, mohl by díky tomu být i chleba levnější. Bohužel celý rok ho ukazují, jen v srpnu má celá univerzita dovolenou. Jako slabá náhrada za městem zůstaly alespoň zbytky největší jaderné elektrárny v NDR.
Dalším přívozem jsem z pevniny přejel na ostrov Usedom – to znamená nejprv do Peenemünde, kde Němci za války vyvíjeli a testovali rakety V2 a nedaleko odtud pak mnohokomorové dalekonosné dělo V3.
