Lotyšsko jsem projel po jeho východním okraji, stranou většiny větších měst (ne, že by jich v Lotyšsku bylo mnoho). Takže podobná krajina jako v Litvě, jen těch jezer směrem od jihu ubývá, ale na severu to vynahradí poslední jezero u Aluksne.
V Daugavpilsu jsem se zastavil ve velké barokní pevnosti ve stylu Terezína, která byla evidentně aktivně využívána ještě nedávno sovětskou armádou. V pevnosti se stále bydlí, obecní budovy město pomalu rekonstruuje.
Posledním městem před hranicí je Aluksne na břehu zmiňovaného jezera. Cestou tam se mi vůbec poprvé na kole přetrhl řetěz, možná kvůli nepříliš odborné instalaci v Kyjevě, samozřejmě navíc těsně před blížící se velkou deštivou frontou. Ale jinak kolo zatím drží, přestože na Ukrajinských cestách hned první týden upadla půlka předního blatníku, šroub nosiče a urval se závěs jedné brašny – to jsem se bál, že jestli to půjde takhle dál, druhý týden se budu muset vrátit pěšky. Od té doby se znovu na Ukrajině šroub nosiče dokonce zlomil a až teď řetěz – tak snad kolo vydrží v dobré kondici i nadále, navzdory Ukrajinským cestám kámen-díra a těm zdejším pobaltským pískovým nebo šotolinovým s roletou.