Z Murcie do Valencie
Od Almeríe cestou na severovýchod po pobřeží Murcie a Valencie místy až na pobřeží zasahují řídce osídlené pahorky, které se střídají s hustě obydlenými nížinami. První taková oblast je kolem Cabo de Gata, pak Sierra Cabrera, Calnegre atd. Relativně nízké, ale strmé pahorky, kde krajina vypadá jednou jak v horách a jindy jak z jiné země – jako polopoušť nebo suchá step někde v centrální Asii.
Z Valencie do Katalánska
Valencii jsem rychle projel a mířil směr Barcelona. Krajina se po cestě začala znatelně měnit: začalo se objevovat více zelené, poprvé jsem (s výjimkou hor kolem Granady) narazil na sladkou vodu v řece a nakonec přišla ještě jedna novinka: chytil mě první déšť za celou cestu – vzhledem k teplému počasí to bylo příjemné osvěžení.
Ještě před Barcelonou stojí za pozornost městečko Tarragona, vyrůstající ze spousty římských a středověkých památek.
Barcelona
Barcelona je zajímavá, ale pověst (podpořená reklamou) tu myslím trochu předbíhá realitu. Platí to i pro nejznámější stavbu: Sagrada Família, u které zejména nejnovější přístavky už působí jen jako kýč rychle upácaný z betonu. Ale je vidět, že pověst funguje: turistů spousta, včetně spousty Američanů a zejména na barovou turistiku je město dobře připravené. Příjemný klid a chládek se pak dá najít v parcích a krásných zahradách kolem vrchu Montjuïc a okolo bývalého olympijského areálu.
V Barceloně jsem se večerní procházkou po nábřeží v zapadajícím slunci naposledy rozloučil se španělským mořem a zamířil do hor.
Směr Pyreneje
Ten déšť jsem trochu přechválil: nad Pyrenejemi se tvoří bouřkové mraky a hned první den navečer celá obloha dostala neprůsvitnou černomodrou barvu. Z toho pak začalo pršet tak silně, že se proti tomu nedalo ani jít a vidět nebylo na krok. Jinak jsem ale projížděl zelenou venkovskou krajinou, kde se v neděli celá ves sejde k poslechu živé dechovky, po příjemné stezce po bývalé železnici, a nakonec do národního parku Cadí, už na okraji Pyrenejí. To znamenalo sice hodně stoupání, ale okolní krajina stála za to. Horská krajina, kde civilizaci reprezentují jen malé vesničky s kamennými domky, postavené vždy na kopci ukrytém mezi horami – jak z nějakého starého obrázku.
