Pěkně údolím, přes Gmünd a pak kolem Drávy jsem projel až do Villachu a odtud, z Rakouské strany s celkem minimálním úsilím, jsem přijel nahoru na Rakousko-Italskou hranici.
První zkušenost s Itálií musím začít stížností na místní přírodu: během noci mi něco v lese prožralo rámovou brašnu visící na kole.
Ciclovia Alpe Adria
Ale pak to na Italské straně to začalo. Za hranicí od vesničky Coccau vede Ciclovia Alpe Adria: na zrušené železniční trati je úplně nová, hladká cyklostezka, která se příjemně mírně svažuje z Alp dolů, takže se samospádem jede kolem výhledů na vápencové štíty na italsko-slovinské hranici, výhledy na řeku a vesničky v údolích pod tratí, přes staré mosty a tunely… a to celé trvá 50 km! Ještě teď slintám, když si na to vzpomenu. Rozhodně doporučuji k návštěvě zejména línějším cyklistům, ideálně co nejdřív, než nový asfalt proroste kořeny a než zatím stojící nádražíčka zpustnou. Protože fungl novou stezku jsme zaplatili z EU fondů, ale je otázka, jestli budou fondy i na údržbu něčeho tak technicky náročného a 50km dlouhého…
A moře
Zbytek cesty k moři už byl úplně po rovině. Tahle rovinatá část Itálie zanechala spíš rozpačitý dojem: všude lány uměle zavlažované kukuřice – tak mě napadlo: nemůže to mít nějaké vedlejší dopady? A pak jsem dojel k mohutné řece (jedné z mnoha, stejně dopadla i Po), která cestou přes Italskou nížinu úplně vyschla.
Nakonec jsem dorazil k pobřeží, které od Bibione až po Benátky souvisle obsadily statisíce Němců s auty – masový turismus se tu počítá v desítkách kilometrů. Ale protože na pláž jsem dorazil až večer, mohl jsem si tu masovou turistiku taky užít – pláž s lehátky jsem měl téměř jen pro sebe.
Benátky
Do Benátek jsem dorazil stylově lodí. Benátské uličky jsou pěkné, ale přespříliš turistické.
Mimochodem, kdybyste tam někdo chtěl vyrazit na kole, uvědomte si to, na co jsem při plánování nepomyslel: Benátky, to je spousta ostrůvků, propojených mosty. A to zásadně mosty se schody… A městská lodní doprava, která by mohla leckam přiblížit, oficiálně kola nebere a z města vás nevysvobodí. I když i u té městské, podobně jako na silnicích, pravidla fungují italsky: mně se povedlo nastoupit na loď z Punta Sabbioni na vnější ostrov Lido a když jsem se zapomněl a vystoupil až o zastávku dál uvnitř Benátek u San Marca (kam už prý kola neberou), průvodčího to nijak nezneklidnilo.
Za Benátkami mě chytla bouřka, ale vynahradil to krásný západ slunce o kus dál nad zálivem a kanály kolem Chioggia.
