Drážďany

Krušné hory

Květnové volno jsem využil k výletu do Drážďan. Směrem z Čech stojí v cestě Krušné hory a Saské Švýcarsko. Přes Přemyslovy Stadice jsem dojel k úpatí hor v Krupce a kolem tamního hrádku vyjel nahoru (chvíli jsem zvažoval i tamní lanovku, která prý vozí i kola). Na příjezdu do Krušných hor bylo zajímavé sledovat třídní rozdělení s nadmořskou výškou. Dole – krajina zahalená dýmem z průmyslové zóny, rozpadající se pozůstatky socialistického průmyslu kolem revitalizovaných (= zarůstajících) bývalých lomů, bydlení jen v neopravených panelácích. O něco výš – rodinné domky. Nahoře – rekreační oblast, krásná příroda a ceny v restauraci kalibrované na německé turisty.

Po zamlženém výhledu směrem do Čech z Krásné Vížky, krátké prohlídce pískovcových věží v Tiských stěnách a pak už čistém výhledu do Německa z Děčínského Sněžníku jsem dorazil do údolí potoka Biela.

Saské Švýcarsko

Odtud jsem dojel k Labi v Königstadtu, už v oblasti Saského Švýcarska. Všude kolem z údolí Labe ční pískovcové skály s náhorními plošinami, na jedné z nich je hned nad městem rozlehlá pevnost. Já se na okolí podíval z druhé strany řeky: ze stolové hory Lilienstein. Pak průjezdem skalami u městečka Wehlen zpět k Labi a přes Pirnu do Drážďan.

Na rozloučenu semafory s východoněmeckým panáčkem, na kterého jsou drážďanští tak pyšní (Ampelmännchen); tady je i s panenkou.