Edinburgh a jih Skotska
V Edinburghu jsem měl chvíli na počasí štěstí a mohl si prohlédnout město za ideálního slunečného počasí. Bylo na co koukat, i když je město plné turistů, takže třeba lístky na hrad jsou vyprodané na dlouho dopředu.
Z Edinburghu jsem pokračoval na jihovýchod po pobřežních cyklostezkách a ve městě Berwick přejel přes řeku Tweed ze Skotska znovu do Anglie.
Severní Anglie
Za Berwickem jsem projel přes pobřežní duny, stavil se na jen za odlivu přístupném Svatém Ostrově s mohutným hradem Lindisfarne, a odtud se stočil do vnitrozemí na jihozápad, přes kopečky a venkovskou krajinu Northumberlandu a překročil jsem Hadriánův val.
Odtud pak postupně přes hrabství a jejich hlavní města Durham, s hradní plošinou nad řekou a York, s hradní pevností na vyvýšenině uprostřed města. Odtud pořád na jih do nížinné oblasti the Fens, relativně řídce osídlené, ale hustě protkané kanály odvodňujícími bývalé mokřady, kde se většina krajiny pohybuje mezi dvěma metry nad mořem a dvěma metry pod mořem, a na jediném kopci uprostřed toho stojí Lincoln s hradem a mohutnou katedrálou na vršku.
Tato rovina se táhne až ke Cambridge, které je nejen univerzitní město, ale v létě i populární turistický cíl, a vypadalo to, že nejvíc pro rodiče potenciálních studentů z Asie. Dál na jih směrem k Londýnu je pak lehce kopcovitá krajina, pole, lesy, což už vypadalo skoro jako doma.
Londýnu jsem se chtěl na kole vyhnout. Přes Temži ale východně od Londýna vedou jen dálniční tunely a mosty, a tak jsem musel využít místní absurdní službu, kdy aby nemuseli na most povolit vstup chodcům a cyklistům a zároveň splnili politické zadání že se tito musí taky přes řeku nějak dostat, musí každý cyklista najít speciální telefon ukrytý v nejošklivější části obří průmyslové zóny a funkční jen ve vybraných časech a odtud si zavolat speciální auto na převoz.
Jih Anglie
Na jihovýchod od Londýna dlouho trvalo, než se mi podařilo alespoň částečně uniknout hustému provozu všude kolem a pokračoval jsem na východ přes historický Rochester, hájky se spoustou veverek, nebo turistické Canterbury se slavnou katedrálou.
V městečku Sandwitch jsem se stočil k jihu a skrz travnaté duny kolem pobřeží dojel až na bílé útesy Doveru. Dover je pod dohledem mohutného hradu z jedné a systému pevností z druhé strany, ale samotné město, odřízlé dálnicí od pláže, působí spíš oprýskaným a zanedbaným dojmem. A ještě než jsem odplul trajektem do Francie (která je odtud už vidět), rozloučil se se mnou Dover znovu pravým anglickým počasím.
