Příjezd do Francie
Když se rozhlédnu po mapě, kde v Evropě jsem ještě nebyl, nabízí se celé souostroví Británie. Prý jsou tam krásná místa, ale cyklisti tam prý dost zmoknou. Vyrazil jsem to ověřit. A abych se vyhnul balení kola do letadla, rozhodl jsem se přiblížit nenápadně přes Francii. Nejdřív vlakem do Německého Offenburgu, na kole jen kousek přes hranici do Štrasburku, TGV do Paříže a dalším vlakem do Le Havru. Odtud pak už podél pobřeží, dokud nechytím nějakou loď.
Normandie a Bretaň
Když jsem vystoupil v Le Havru, uvítalo mě trochu ospalé, na Francii nezvykle poválečně funkcionalistické město, svěží vzduch a vůně moře – kontrast se středověkým hrázděným Štrasburkem a jeho horkou letní teplotou. Přejel jsem přes ústí Seiny a pak už po pobřeží stále na západ.
Po celé téhle části pobřeží se střídají tradiční francouzské vesničky se spoustou připomínek modernější historie spojeneckého vylodění.
Projížděl jsem i kolem majestátního kláštera Mont Saint Michel, vypínajícího se na skále nad okolní roviny a hladinu moře. Nově postavený příjezdový most a bariéra na blízké řece prý mají do budoucna zamezit, aby skála nakonec zůstala trčet jen uprostřed písku, jak prorokoval Belmondo ve filmu Nenapravitelný.
Dojel jsem až do Saint-Malo, krásného středověkého města obklopeného hradbami a středo- i novověkými pevnostmi, kolem dokola, na pevnině i na moři. A odtud jsem chytil trajekt na ostrov Guernsey.
Guernsey
Z Francie do Anglie jsem to vzal se zastávkou na ostrově Guernsey. Ostrov patří pod britskou korunu, zároveň ale není součástí Spojeného království a hraje si na částečnou nezávislost, podle jak se to zrovna hodí (třeba ohledně daní). Vzhledem k tomu, že má asi 5 km na šířku a 15 na délku, překvapily mě počet aut, hustota provozu i počet přistávajících a odlétajících letadel. Ostrov je kolem dokola plný pevností, jak těch z válek mezi Anglií a Francií, tak německých z druhé světové.
Z Guernsey jsem pak vyrazil do Anglie, do přístavu Poole, a odtud kolem dokola Británie: