Deník

Z Terstu

Z Terstu

Itálie Hned za Slovinsko-Italskou hranicí je vrch Tabor u Repenu, s kostelem a meteorologickou pozorovatelnou – odtud na jednu stranu vidím zpět k Alpám, ale na druhé straně už je vidět moře. Stačí sjet přes Opčinu dolů do Terstu. Jenže Terstské ulice, s hustou dopravou aut i skútrů, nejsou dokonce ani cestou dolů příliš přátelské k cyklistům – jediný příjezd shora do města je ulice, kde se podle semaforu střídá jednosměrnost nahoru/dolů, klesání má 24% a navíc je z toho důvodu ulice dlážděná cihlami… Místní jezdkyně na skútrech takový sklon na rozdíl ode mě zvládají bravurně. V Terstu si dávám den a půl na prohlídku města. Úzké uličky poskytují příjemný úkryt před horkem (stejně jako v jiných italských městech je vidět, že tu vědí, jak se na horko připravit –…
Číst dál
Do Terstu

Do Terstu

Kam na dovolenou v době pandemie, kdy se kterákoliv hranice může kdykoliv uzavřít? Správný český dovolenkář prý má mířit k Jadranu. Tak co takhle přes Alpy do Terstu? Je to celou cestu v Schengenu a navíc, kdyby něco, můžu tvrdit, že jsem nepřekročil hranice – tedy alespoň ty bývalé monarchie.
Číst dál
Roháče

Roháče

Prodlouženého víkendu s krásným počasím by bylo škoda nevyužít. A tak jsem koupil lístek na noční vlak do Liptovského Mikuláše. Start nebyl úplně trampský – kvůli nákupu na poslední chvíli bylo k dispozici už jen kupé „de luxe“, s vlastní sprchou a snídaní do postele – a ráno už jsem vystoupil v Mikuláši a vyrazil z města na sever směr Roháče. První den přes Žiarskou dolinu, Jalovecké sedlo, Príslop a Baníkov (2178 m) k Roháčským plesům, druhý den pak kolem Ťatliakova jezera přes sedlo Zábrať, Rákoň, Volovec, Ostrý Roháč a kolem Jamníckých ples a Jamníckou dolinou do Pribyliny v údolí. Odtud pak večer autobusem do Mikuláše a opět stylově – první třídou v Pendolinu – domů. Fotky jsou bohužel ovlivněné tím, že se mi v batohu přeplo nastavení ostření na…
Číst dál
Orlické hory
Na výletě na kole jsem už letos byl, do zahraničí se zatím nesmí, tak kam vyrazit na pár dní červencové dovolené, aby to bylo cestování přírodou a přitom zas trochu jiné? Co třeba kolem řeky Orlice, ale po kovbojsku na koních? Trasa vedla první dva dni přes lesy a louky z ranče v Hrádku u Ústí nad Orlicí, kolem Tiché Orlice, přes Brandýs do podhradí Potštejna, odtud kolem Divoké Orlice přes hrad Litice a Žamberk na pastviny u příznačně pojmenované přehrady Pastviny. A další dva dni pozměněnou cestou zhruba ve stejné trase kolem řeky zpět. Po cestě můžu potvrdit, že kůň je dopravní prostředek ekologický, i když občas vypouštějící plynné emise, se třemi až čtyřmi rychlostními stupni, s dobrou prostupností terénem, s krásným výhledem z místa řidiče, automatickým parkováním a…
Číst dál
Český ráj
Prodloužený víkend kolem osmého května se udělalo to úplně nejlepší počasí, jaké může na cyklovyjížďku být – teplo, slunečno, ale ještě ne horko. Toho nešlo nevyužít, a tak jsem vyrazil na třídenní výlet k Labi za Poděbrady, rovinou kolem Cidliny přes Nový Bydžov a Jičín do skal Českého ráje a zpět přes listnaté háje u Mcel a kolem slepých ramen Labe v oblasti Káraného. Příroda se tenhle týden rozhodla, že se řádně předvede – a tak kromě běžných srnek, zajíců, káňat či ještěrek se večer ukázala i liška, poprvé jsem v přírodě viděl bobry, při koupání mě pokousali chrostíci – přesněji řečeno jejich larvy s domečky, známými čtenářům přírodovědné literatury o Ferdovi Mravencovi – a v Labských tůních kromě žab předvedla i užovka, že taky umí plavat. A nakonec i…
Číst dál
Praha pandemická
Epidemie koronaviru snadno a rychle utla cestování do neznámých míst. Nakonec se ale ukázalo, že ne tak docela – třeba takovéhle pohledy na tichou Prahu během pracovního dne, včetně například liduprázdného a uklizeného Karlova mostu, pro mě do teď patřily mezi neznámé.
Číst dál
Sázava

Sázava

Během krásně slunečných pandemických Velikonoc jsem si udělal malý dvoudenní výlet z Prahy proti toku Sázavy do oblasti Želivky a zpět.
Číst dál
Kyrgyzstán
Loni se mi osvědčila dovolená v sedle kola a v místech, kde lišky dávají dobrou noc. Tak i když letos jsem měl na cestu jen dva týdny, vydal jsem se do Kyrgyzstánu, který opět sliboval jak odlehlost, tak i cestování v sedlech. Navíc jsem tu našel krajinu, která svou rozmanitostí stojí za návštěvu – od rozpáleného údolí kolem Biškeku, kolem místního „moře“ Issyk-kul, přes náhorní stepní planiny s pasoucími se koňmi a dobytkem, zelená horská údolí až po zasněžené vrcholky místních sedmitisícovek. Samotné hlavní město příliš atrakcí nenabízí. Jen kousek od něj na jih se ale už zvedají hory – zde Ala Arča a cesta kolem říčky Ak Say do horolezeckého tábora Raceka pod horou Pik Učitěl. Na východ je pak 178 km dlouhé, půl kilometru hluboké, mírně slané bezodtokové…
Číst dál
Poohří

Poohří

Během hned dvou červencových víkendů po sobě mě zlákalo Poohří. Poprvé jsem vyrazil vlakem do průmyslových Lovosic a odtud pěšky přes zelené Oparenské údolí, zříceninu Oparno, kopec Lovoš s krásnými výhledy kolem dokola na další zříceninu Košťál opět s výhledy až za Ohři, Říp a Labe. Podruhé jsem vyrazil na kole z Roudnice nad Labem, příjemnou cyklostezkou kolem Ohře až k Nechranické přehradě s večerním koupáním, druhý den pak přes Rakovník zpět.
Číst dál
Třeboň

Třeboň

O Velikonocích předpověď slibovala neodolatelně překrásné počasí a nelhala – vítr žádný nebo v zádech, slunečno, teplo ale ne horko, bez mráčku. Toho nešlo nevyužít. Tak jsem se vydal obdivovat krásy jižních Čech – přes Písek, Týn, Temelín a Hlubokou do Třeboně, tam jsem se toulal kolem rybníků a ramen Lužnice a nakonec přes Choustník a Chýnov zpět.
Číst dál