Deník

Kyrgyzstán
Loni se mi osvědčila dovolená v sedle kola a v místech, kde lišky dávají dobrou noc. Tak i když letos jsem měl na cestu jen dva týdny, vydal jsem se do Kyrgyzstánu, který opět sliboval jak odlehlost, tak i cestování v sedlech. Navíc jsem tu našel krajinu, která svou rozmanitostí stojí za návštěvu – od rozpáleného údolí kolem Biškeku, kolem místního „moře“ Issyk-kul, přes náhorní stepní planiny s pasoucími se koňmi a dobytkem, zelená horská údolí až po zasněžené vrcholky místních sedmitisícovek. Samotné hlavní město příliš atrakcí nenabízí. Jen kousek od něj na jih se ale už zvedají hory – zde Ala Arča a cesta kolem říčky Ak Say do horolezeckého tábora Raceka pod horou Pik Učitěl. Na východ je pak 178 km dlouhé, půl kilometru hluboké, mírně slané bezodtokové…
Číst dál
Poohří

Poohří

Během hned dvou červencových víkendů po sobě mě zlákalo Poohří. Poprvé jsem vyrazil vlakem do průmyslových Lovosic a odtud pěšky přes zelené Oparenské údolí, zříceninu Oparno, kopec Lovoš s krásnými výhledy kolem dokola na další zříceninu Košťál opět s výhledy až za Ohři, Říp a Labe. Podruhé jsem vyrazil na kole z Roudnice nad Labem, příjemnou cyklostezkou kolem Ohře až k Nechranické přehradě s večerním koupáním, druhý den pak přes Rakovník zpět.
Číst dál
Třeboň

Třeboň

O Velikonocích předpověď slibovala neodolatelně překrásné počasí a nelhala – vítr žádný nebo v zádech, slunečno, teplo ale ne horko, bez mráčku. Toho nešlo nevyužít. Tak jsem se vydal obdivovat krásy jižních Čech – přes Písek, Týn, Temelín a Hlubokou do Třeboně, tam jsem se toulal kolem rybníků a ramen Lužnice a nakonec přes Choustník a Chýnov zpět.
Číst dál
Zpátky domů
Hranici jsem přejel na česko-sasko-bavorském trojmezí a odtud pokračoval do Aše. Takže jsem s menší oklikou úspěšně dotáhl prvorepublikovou spojnici od Jasiny do Aše. A cestou do Prahy jsem si ověřil, že v Čechách máme pro každého něco – například: horské pastviny v opuštěné krajině na Trojmezí, Aš, kde oprýskává zašlá sláva z cedulí nočních klubů a zastaváren, hrad v Ostrohu, krásně opravený díky tvrdohlavým dobrovolníkům z konce osmdesátých let, důchodcovské lázeňství ve Františkových Lázních, proti tomu luxusní lázeňství pro movité Rusy v Karlových Varech, stinnou pohodovou cyklostezku kolem Ohře, navzdory suchu plné kanoí, s historickým Loktem tyčícím se nad řekou, nebo venkovskou vrchovinu kolem vojenského prostoru Hradiště, stranou všeho ruchu, s padajícími Perseidami nad hlavou. A nakonec zpátky do Prahy. Moc pěkné to bylo, vidět kus Evropy. A i…
Číst dál
Znovu Německo
Pokračoval jsem na jih po velmi oddychových cyklostezkách kolem meandrů Odry, většinu cesty navíc v příjemném stínu, a odbočil až před Berlínem. Berlín v sobě nezapře metropoli všech spolkových úřadů, německých hipsterů a příchozích z Turecka, Polska a zbytku světa. Přesto se tu dá trávit čas v poklidu a i na cyklisty jsou tu dobře připraveni. Pak jsem se podíval do sídla německých císařů – Postupimi – města ze všech stran obehnaného parky, řekou a kanály. Co zdejším palácům chybí oproti Versailles na výstavnosti, to císaři zřejmě doháněli množstvím – zámečků a pavilonů je po celém okolí rozeseto spousta. Pod Lutherovým Wittenbergem jsem přejel Labe (to už je skoro doma, ne?) a protože kolem Labe v Drážďanech už jsem na kole byl, vzal jsem to tentokrát přes Lipsko a z…
Číst dál
Polsko
Pořád rovně po pobřeží, přes ostrovy Usedom a Wolin sevřené mezi mořem na severu a lagunami při ústí Odry na jihu, jsem se dostal do Svinoústí. Ani tady nemají mosty, ale městský přívoz tu vozí zdarma. Tam jsem to stočil na jih po polsko-německé hranici na Odře, takže jsem dojel do hluboko na Odře zasutého přístavního města Štětína. Polskem jsem projel jen krátce, přímo na Oderskou cyklostezku zpátky na německé straně řeky. A taky jsem tu konečně nakoupil zásoby za příjemné ceny.
Číst dál
Dánsko
Do Kodaně Lodí jsem přijel do Helsingoru, který se na rozdíl od švédské strany pyšní mohutnou pevností. Cestou přes jih Švédska postupně mizely severské dřevěné domky a nahrazovaly je hrázděné a cihlové a tady v Dánsku se tenhle hanzovní styl projevuje naplno. Hned v Helsingoru je kromě pevnosti krásně zachované poměrně rozsáhlé staré město se spoustou takových středověkých domků – to ve Skandinávii nebylo. Naopak v Dánsku je centrum se zachovalými a opravenými historickými domky v každém městečku a vesnici. Další, co tu mají, je infrastruktura pro cyklisty ještě vychytanější než ve Skandinávii. Do obytných čtvrtí se tu člověk autem dostane jen z jedné strany, ale pěšky a na kole ze všech stran, navíc po cyklostezkách, které cyklistu samy pohodlně provedou přes všechny křižovatky. Takže jednak je v obytné čtvrti…
Číst dál
Švédsko
Od Norské pohraniční pevnosti Fredriksten jsem jel kolem dlouhých jezer Bullaresjön až k další pevnosti, Bohus, kterou ukořistili Švédi a poté strážila hranici ze švédské strany. Mimochodem, co se týče jezer, v zásadě od Běloruska až sem do Švédska jsem mohl prakticky každý den zastavit u jezera nebo alespoň řeky a koupat se v průzračné vodě. Švédsko je poslední takový bod před Dánskem, kde už jsou jen rybníky kachňáky a brčálníky, jako u nás. A pak dál do Göteborgu, kde jsem si mimo jiné s dalšími návštěvníky – malými dětmi – prolezl lodičky v místním námořním muzeu. Směrem na jih od Norska se zvolna objevují se vymoženosti jako čerstvé pečivo, postupně klesají ceny (bohužel ale daleko pomaleji, než by se mi líbilo), a naopak mi tu rychle rostly teploty. Nakonec…
Číst dál
Norsko
Nordland Vystoupil jsem z lodi v Harstadu a vydal se dolů přes kraj Ofoten. Před časem jsem tu už byl vedle na Lofotech. A zatímco tenkrát jsem měl dojem, že tady za polárním kruhem už je ten pravý divoký sever, teď při příjezdu z Laponska a od Nordkappu jsem měl spíš pocit, že to už je ta pravá pohodlná civilizace – každou chvíli vesnice a obchod, místo sobů ovce, koně a traktory (i Zetor), na lukách tráva. Ještě ten den jsem se svezl lodí znovu (přívozem) a opět se osvědčila bezhotovostní strategie z Běloruska: tady sice nejezdí přívoz zadarmo, ale když jsem si až na molu uvědomil, že v hotovosti mám jen Eura (karty tu jinak berou všude; dokonce i na té malé loďce venkovského přívozu mají terminál – jenže…
Číst dál