Orlické hory
Na výletě na kole jsem už letos byl, do zahraničí se zatím nesmí, tak kam vyrazit na pár dní červencové dovolené, aby to bylo cestování přírodou a přitom zas trochu jiné? Co třeba kolem řeky Orlice, ale po kovbojsku na koních? Trasa vedla první dva dni přes lesy a louky z ranče v Hrádku u Ústí nad Orlicí, kolem Tiché Orlice, přes Brandýs do podhradí Potštejna, odtud kolem Divoké Orlice přes hrad Litice a Žamberk na pastviny u příznačně pojmenované přehrady Pastviny. A další dva dni pozměněnou cestou zhruba ve stejné trase kolem řeky zpět. Po cestě můžu potvrdit, že kůň je dopravní prostředek ekologický, i když občas vypouštějící plynné emise, se třemi až čtyřmi rychlostními stupni, s dobrou prostupností terénem, s krásným výhledem z místa řidiče, automatickým parkováním a…
Číst dál
Český ráj
Prodloužený víkend kolem osmého května se udělalo to úplně nejlepší počasí, jaké může na cyklovyjížďku být – teplo, slunečno, ale ještě ne horko. Toho nešlo nevyužít, a tak jsem vyrazil na třídenní výlet k Labi za Poděbrady, rovinou kolem Cidliny přes Nový Bydžov a Jičín do skal Českého ráje a zpět přes listnaté háje u Mcel a kolem slepých ramen Labe v oblasti Káraného. Příroda se tenhle týden rozhodla, že se řádně předvede – a tak kromě běžných srnek, zajíců, káňat či ještěrek se večer ukázala i liška, poprvé jsem v přírodě viděl bobry, při koupání mě pokousali chrostíci – přesněji řečeno jejich larvy s domečky, známými čtenářům přírodovědné literatury o Ferdovi Mravencovi – a v Labských tůních kromě žab předvedla i užovka, že taky umí plavat. A nakonec i…
Číst dál
Praha pandemická
Epidemie koronaviru snadno a rychle utla cestování do neznámých míst. Nakonec se ale ukázalo, že ne tak docela – třeba takovéhle pohledy na tichou Prahu během pracovního dne, včetně například liduprázdného a uklizeného Karlova mostu, pro mě do teď patřily mezi neznámé.
Číst dál
Sázava

Sázava

Během krásně slunečných pandemických Velikonoc jsem si udělal malý dvoudenní výlet z Prahy proti toku Sázavy do oblasti Želivky a zpět.
Číst dál
Poohří

Poohří

Během hned dvou červencových víkendů po sobě mě zlákalo Poohří. Poprvé jsem vyrazil vlakem do průmyslových Lovosic a odtud pěšky přes zelené Oparenské údolí, zříceninu Oparno, kopec Lovoš s krásnými výhledy kolem dokola na další zříceninu Košťál opět s výhledy až za Ohři, Říp a Labe. Podruhé jsem vyrazil na kole z Roudnice nad Labem, příjemnou cyklostezkou kolem Ohře až k Nechranické přehradě s večerním koupáním, druhý den pak přes Rakovník zpět.
Číst dál
Třeboň

Třeboň

O Velikonocích předpověď slibovala neodolatelně překrásné počasí a nelhala – vítr žádný nebo v zádech, slunečno, teplo ale ne horko, bez mráčku. Toho nešlo nevyužít. Tak jsem se vydal obdivovat krásy jižních Čech – přes Písek, Týn, Temelín a Hlubokou do Třeboně, tam jsem se toulal kolem rybníků a ramen Lužnice a nakonec přes Choustník a Chýnov zpět.
Číst dál
Zpátky domů
Hranici jsem přejel na česko-sasko-bavorském trojmezí a odtud pokračoval do Aše. Takže jsem s menší oklikou úspěšně dotáhl prvorepublikovou spojnici od Jasiny do Aše. A cestou do Prahy jsem si ověřil, že v Čechách máme pro každého něco – například: horské pastviny v opuštěné krajině na Trojmezí, Aš, kde oprýskává zašlá sláva z cedulí nočních klubů a zastaváren, hrad v Ostrohu, krásně opravený díky tvrdohlavým dobrovolníkům z konce osmdesátých let, důchodcovské lázeňství ve Františkových Lázních, proti tomu luxusní lázeňství pro movité Rusy v Karlových Varech, stinnou pohodovou cyklostezku kolem Ohře, navzdory suchu plné kanoí, s historickým Loktem tyčícím se nad řekou, nebo venkovskou vrchovinu kolem vojenského prostoru Hradiště, stranou všeho ruchu, s padajícími Perseidami nad hlavou. A nakonec zpátky do Prahy. Moc pěkné to bylo, vidět kus Evropy. A i…
Číst dál
Znovu Německo
Pokračoval jsem na jih po velmi oddychových cyklostezkách kolem meandrů Odry, většinu cesty navíc v příjemném stínu, a odbočil až před Berlínem. Berlín v sobě nezapře metropoli všech spolkových úřadů, německých hipsterů a příchozích z Turecka, Polska a zbytku světa. Přesto se tu dá trávit čas v poklidu a i na cyklisty jsou tu dobře připraveni. Pak jsem se podíval do sídla německých císařů – Postupimi – města ze všech stran obehnaného parky, řekou a kanály. Co zdejším palácům chybí oproti Versailles na výstavnosti, to císaři zřejmě doháněli množstvím – zámečků a pavilonů je po celém okolí rozeseto spousta. Pod Lutherovým Wittenbergem jsem přejel Labe (to už je skoro doma, ne?) a protože kolem Labe v Drážďanech už jsem na kole byl, vzal jsem to tentokrát přes Lipsko a z…
Číst dál
Polsko
Pořád rovně po pobřeží, přes ostrovy Usedom a Wolin sevřené mezi mořem na severu a lagunami při ústí Odry na jihu, jsem se dostal do Svinoústí. Ani tady nemají mosty, ale městský přívoz tu vozí zdarma. Tam jsem to stočil na jih po polsko-německé hranici na Odře, takže jsem dojel do hluboko na Odře zasutého přístavního města Štětína. Polskem jsem projel jen krátce, přímo na Oderskou cyklostezku zpátky na německé straně řeky. A taky jsem tu konečně nakoupil zásoby za příjemné ceny.
Číst dál